Média podávají první, nanečisto psanou verzi historie. Tak se to aspoň říká. Mohou se však stát i symbolem doby, ve které vznikla a ve které dosáhla největšího úspěchu. Otázka zní, zda dokáží svou dobu přežít.

Rothschild zachraňuje levici

Typickým příkladem je francouzský deník Libération. List založený v roce 1973 levicovými radikály byl do značné míry považován za dítě revolučních šedesátých let. Náklad kdysi slavného a vlivného deníku v posledních letech klesá, a to výrazněji než u konkurence.
Úpadek zájmu má svou logiku. Noviny byly vždy tribunou levicové části generace, která dospěla v šedesátých letech a kterou tato doba nejvíc ovlivnila. Její příslušníci Libération četli z ideologických nebo třeba jen sentimentálních důvodů.
Dnes se však ukazuje, že mimo tyto čtenáře zasáhl kult nejznámějšího levicového deníku ve Francii jen minimum lidí. »Děti« šedesátých let se pomalu blíží důchodovému věku a - jak to komentoval jeden z mediálních analytiků -»doslova vymírají«. To je hlavní důvod, proč klesá prodej novin i zájem inzerentů.
Deník pohrdající v počátcích své existence penězi jako symbolem kapitalismu se dnes potýká s tím, že mu peníze chybějí.
Finanční krize vyvrcholila v roce 2005, kdy noviny prodělávaly půl miliónu eur měsíčně a kdy redakci muselo opustit padesát zaměstnanců. Finanční injekce v podobě dvacetimiliónové investice nakonec přišla z ideologicky »nepřátelského« tábora: majoritním akcionářem se stal Edouard de Rothschild, bankéř a přítel pravicových politiků.

Svoboda, rovnost, bratrství

Paradox tohoto aktu ocení jen ti, kteří pamatují, na jakých ideálech noviny vznikly. Byly původně vlastněny rovným dílem svými zakladateli, kteří odmítali jakékoliv investice zvenčí. Všichni zaměstnanci - počínaje svačinářkou a konče šéfredaktorem - pobírali stejný plat. A list až do počátku osmdesátých let také odmítal tisknout reklamy, protože i ty považoval za symbol upadajícího společenského řádu.
Deník boural v té době zavedené žurnalistické konvence. Stal se pověstný svými titulními stranami. Když v roce 1978 zemřel herec Jean Gabin, měly noviny na první straně titulek, který později britský deník The Guardian vyhlásil za jeden z nejpozoruhodnějších v druhé polovině dvacátého století: »Gabin je mrtev, Giscard je v hajzlu, Beaujolais je dobré, Francie funguje dál.«
Počátek osmdesátých let byl ve znamení posunu k »normálnosti«. Po několikaměsíční pauze v roce 1981 začaly noviny fungovat jako běžný mediální podnik. Hlásaly stále tytéž levicové názory, svůj chod však podřídily pravidlům tržního hospodářství.

Deník jako časopis

Šéfredaktorem se stal Serge July, veterán studentské revoluce z roku 1968, a jak se ukázalo, také vynikající novinář. Noviny, které vyjadřovaly názory levicově orientované střední třídy, ale neuzavíraly se ani před konfrontací s názory jinými, řídil přesně čtvrt století.
Nikoliv neúspěšně. Vedle pravicového listu Le Figaro se deník Libération stal nejcitovanějším francouzským médiem. Přes svou jasnou politickou orientaci nikdy neinklinoval k žádné z politických stran.
Naposledy vzbudil velkou pozornost v roce 2005, kdy vyzval své čtenáře, aby v referendu o evropské ústavě hlasovali »ano«. Libération se od ostatních francouzských deníků liší nejen levicovým dogmatismem, ale i vzhledem. Vychází v téměř magazínovém formátu, takže je někdy nazývána nikoliv novinami, ale »denním časopisem«. Plní roli novin v tom, že shrnuje všechny důležité události, ale zároveň se detailně věnuje pouze některým z nich. Tím Libération jakoby formálně předběhla dobu, protože podobně se dnes proměňují noviny například v Británii, kde tak reagují na odliv čtenářů způsobený hlavně internetem. Mimochodem, Libération byla také prvním francouzským deníkem, který měl vlastní webovou stránku.

Věčnost je nudná

Na funkci rezignoval Serge July letos v červnu, údajně po velké hádce, kterou měl v jedné z pařížských restaurací s bankéřem Rothschildem. Ten další investice do deníku podmínil tím, že July z funkce odejde. Což se stalo. »Jestliže můj odchod zajistí novinám další financování, pak tomu nebudu stát v cestě,« řekl třiašedesátiletý July svým podřízeným. Konkurenčnímu deníku Le Monde pak svou demisi komentoval téměř se sartrovským nadhledem: »Věčnost je nudná, zvlášť když se chýlí ke konci.«

Jako na Titaniku

Deník se se svým mnohaletým šéfredaktorem rozloučil ve velkém stylu. Otiskl jeho fotografii přes celou první stranu, opatřenou palcovým titulkem »Salut Serge«. Odchodu mnohaletého šéfredaktora věnovali jeho kolegové sedm stran, tedy pětinu novin. Co se napjatě očekávalo, však bylo něco jiného: totiž zda bude následovat odchod dalších novinářů.
To očekávání se naplnilo minulý týden. Výpověď podala reportérka Florence Aubenasová, která patřila k nejznámějším novinářům v redakci, a doslova světovou proslulost si získala loni, kdy byla pět měsíců držena v Iráku jako rukojmí.
Spolu s Aubenasovou odešli další tři renomovaní redaktoři. Pro redakci čítající 280 lidí to neznamená nijak vážný problém, je to však velmi špatný signál navenek. Britský nedělník Observer přirovnal náladu v barech a kavárnách, které jsou v Paříži v okolí redakce, k náladě na Titaniku.
Navíc Rothschild oznámil, že deníku přestává hradit provozní výdaje (které jen za první půlrok vedly ke ztrátě pěti miliónů eur). Mzdy na říjen byly zmrazeny. Pokud se do konce září nepodaří získat nové investice, není vyloučeno, že noviny přestanou vycházet. »Ve čtvrtek 28. září narazíme do zdi,« řekl pařížskému, anglicky psanému deníku International Herald Tribune zástupce šéfredaktora Pierre Haski.

Generační noviny

Redakce se odhodlala k téměř zoufalému kroku, když minulý čtvrtek oslovila speciální dvoustranou investory (včetně svého majoritního vlastníka), ale také obyčejné čtenáře, aby si koupili akcie deníku a umožnili mu tak další existenci. »Můžeme téměř garantovat, že nikdo na téhle investici nevydělá ani cent. Ale pomůže tak zachránit noviny, které jinak zaniknou,« řekl Haski.
Ovšem jaké vlastně noviny? Deníku Libération dalo vzniknout a udržovalo ho při životě zvláštní kouzlo doby. Jenže kouzlo vyprchalo. Vytvořit úspěšné tištěné médium je těžké, a jistě pomůže, když jde o projekt, který vychází z konkrétní doby a oslovuje podobně naladěné publikum. O to těžší je však pro takové médium »stín jedné generace« překročit.

»Nikdo na tom nevydělá ani cent. Ale pomůžete zachránit noviny, které jinak zaniknou,« vyzval deník Libération své čtenáře k nákupu akcií.

HN, 21.9.2006

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.

Autor je ředitelem pro strategii týdeníku Respekt