Jakmile začne Jan Kraus mluvit o politice anebo o politicích, kteří mu nejdou pod nos, přestane být soudný. Prakticky vždycky přestane také být vtipný a z hlediště se ozývá jen „povinný smích“. To je u jeho pořadů známé. Problém je, že Kraus patří k mediálním hvězdám a zároveň k velké skupině českých intelektuálů, kterým nejde pod nos prakticky žádný politik. A není v tom sám. I na stránkách Psa naleznete často výkřiky o zradách, volání po „lepší“ politice – hlavně politicích - a tak vůbec.

Touto nemocí zvanou „touha po ideálu“ trpí u nás kdejaký vzdělanec. Politik má být čestný, pravdomluvný, nejlépe chudý, mravný, téměř bezpohlavní, vždy slušný a neochvějně má bojovat „za práva lidu“. Jak se psávalo za Rakouska: „Chudý, ale čistě oblečený!"

Tak takový politik, alespoň podle toho, co se ví, už tady žádný není. Jan Hus byl upálen 6. července 1415 v Kostnici (hanba katolíkům a zrádnému Zikmundovi!, že?) a Karel IV. umřel ještě dřív, a to 29. listopadu 1378. (A podle ARD to prý nebyl ani Čech a vraždil židy, že jo?!) Od tý doby nikde nic.

(Předtím tady byl jen Přemysl, ale to byl taky pěkný proutník s tou Libuší!)

Naši intelektuálové mi připomínají Renčínova Dlabáčka s Rambouskem, jak jdou k té slečně - evidentně staré panně -, která sedí na lavičce v parku. A k dotyčné praví (volně cituji): „Slečno, my jsme tady kvůli tomu vašemu inzerátu: Hledám mladého, čestného, ušlechtilého muže dobrých mravů ….. že abyste nečekala zbytečně. Ten nebohý zemřel v roce 1422.“

Tak naše intelektuálním scéna mi připomíná dotyčnou slečnu. Co si vysní nějaký nikde neexistující ideál a protože ho nemůže najít, cítí se frustrovaná. A v politice zůstává na ocet jako ta stará panna.

Jako se asi cítil Jan Kraus, když ve svém pořadu na Primě vykřikoval o prasárnách na pražském magistrátě a vyzýval k „házení z oken“ a podobně. Ovšem nevypadal přitom jako revoluční bard, ale jako poněkud hysterický hlasatel zpráv. Ale spíš, bohužel, připomínal dikcí a výrazy neblaze proslulého dr. Sládka. Ten také chtěl „házet vládu do Vltavy“ a předváděl podobná extempore. Po pravdě řečeno, až tohle bych býval od Jana Krause nečekal.

Dnes má dojít k oné „další defenestraci“, podle pana Krause a sepisovatelů nějaké té petice nebo jak se to jmenuje. Všech těch frustrovaných pravdoláskových, kteří už s tím skutečně začínají být otravní. Že to podepisují i lidé, kterých si jinak národ váží, to je jen smutné. Ale všimněte si, nepodepsal to prakticky nikdo z praxe. Jen samí známí „podpisovatelé“, přičemž u některých z nich (např. pana Svěráka) to nechápu vůbec.

Tihle lidé totiž, ač tvrdí opak, nemají rádi demokracii. Oni si myslí, že demokracie je, když oni mají pravdu. Jenže tak to není. Demokracie je, když začnu chápat pravidla hry. Tedy pravidla společenské smlouvy a začnu je respektovat. Místo toho, aby si Jan Kraus udělal prču z Karla Březiny, což by pro něj nemělo být nic složitého, začne ječet jako hysterka. To je úroveň… Když ukázal ve svém pořadu, že Kateřina Jaujau je jen dutá, hloupá, hlasitě znějící nádoba, udělal pro národ mnoho dobrého. Dřív, než praskl ten malér s fotovoltaikou a biomasou .

Intoši a mnozí novináři už dvacet let hecují národ, aby se vydal na cestu „čisté pravdy a lásky“. Jen proboha nic takového! Koukněte se na husity a dneska muslimské „hlasatele Boží pravdy“.

Všude v demokracii a ve slušných státech je politika hra možného. Je běžné, že druhý a třetí vyšachují ze hry prvního. Kdo někdy hrál karty, tak to zná. A v politice se to děje už od dob starého Řecka. Račte si přečíst dějiny. Jestli je na druhém místě v čele magistrátu něco takového jako Březina, ta profláknutá figura, tak to jste měli vážení volit jinak a jinde a vstoupit třeba do té sociální demokracie a něco s tím udělat. Tak se dělá politika. A ne jít pozdě ječet na magistrát.

Někdy je potřeba udělat v politice kravál. Jistě. Demonstrovat, ječet hesla, mávat transparenty. Ale pokud to děláte tak často a tak pitomě jako třeba Řekové anebo naše „pravda a láska“, tak jste za pitomce vy a ti druzí nakonec vyhrají. Co už jste jen, milí levicoví intelektuálové, vyplodili za dvacet let stran, hnutí a „budoucích geniálních a čistých talentů". Od Mlynáře a Grosse, přes Březinu a Kocába až po Bursíka a Lejlu atd. atd. A těch hnutí jako „Děkujeme, odejděte“ a stran jako „zelené“, Unie svobody, SNK Evropští demokraté, skoropresidenta Švejnara a vůbec. A pořád vám to nedošlo.

Žádný anděl spadlý z nebe na nás nečeká. Havlovi plácali v americkém kongresu jako exotickému kazateli odněkud z Východu. A pak šli dělat reálnou politiku. To vám dodnes nedošlo? Kazatelé se do reálného světa nehodí. Buď jsou brzo za pitomce, anebo je upálí. Politiku dělají lidé a protože lidé jsou takoví, že je Pán Bůh chtěl několikrát vyhladit, politici, jako jejich výběr, nebudou jiní. Čím víc budete nadávat nedokonalým a vzývat „vyšší ideály“, tím dřív se dočkáte toho, že přijde někdo, kdo ve jménu vysokých ideálů zavede odpornou diktaturu.

Až to budete číst, tak už se bude vědět, jak ta „defenestrace“ v Praze dopadla. Pro Jana Krause bych chtěl jen dodat, že to, co vykřikoval, je nejen právně postižitelné, ale že se nejdřív měl kouknout do dějepisu, jak jeho předchůdci „popichovači“ a vyzývatelé k podobným činům nakonec dopadli. A tím nemyslím jen 27 česko-německých (bohemians) pánů, ale i ty předtím. No, až to budete číst, asi budeme o něco chytřejší.

A pokud si Jan Kraus odpustí ty poněkud trapné výlety do politiky, bude většině diváků milejší. Jinak skončí jako Bubílková.