Vzpomenete si někdy na politické školení mužstva (PŠM)? Pro dámy a pro ty později narozené: Během základní vojenské služby, v pondělí dopoledne, probíhala výuka správného světového a jediného vědeckého komunistického názoru a jeho výkladů. Učili nás, kdo je padouch, kdo hrdina, kdo jde s námi a kdo je proti nám. K hlubším vědomostem nám pomáhaly každoročně aktualizované brožury, takže jsme mohli studovat i ve svém volném čase. Naštěstí se tento předmět nezkoušel - neznámkoval, takže z něj nebylo možné propadnout, jinak by mnozí sloužili dodnes.

Ale zmínil bych se o něčem mnohem neserioznějším, o zpravodajství na ČT.

V ČT nejsou zprávy, kde by nám nesdělili, že bývalý prezident USA Donald Trump je lump, jak udělal něco zlého, či právě něco nekalého dělá, případně něco odsouzeníhodného chystá. Také se můžeme dozvědět, kdo o něm co kritického napsal, řekl nebo co zdůraznila paní Nancy Pelosiová, případně Kamala Harrisová. Pokud nezabere ani toto, jsou vždy připraveni pánové Michael Žantovský, Igor Lukeš a Tomáš Klvňa. Tito nám vše náležitě vysvětlí, stokrát zopakují, aby tomu diváci věřili.

Můžu mít na věc vlastní názor, není to trestné?

Co se týče dalších zahraničních zpráv, dozvíte se, že v Rusku je pronásledovaný disident Navalnyj. Kdo to je a jaké má názory se nedozvíte, ale vystupuje proti prezidentu Vladimíru Putinovi a to stačí. Nepřítel mého nepřítele…

Nevíme, kdo přijde po panu Putinovi, na kterého možná budeme vzpomínat se slzou v oku. Může to být nějaký „Lukašenko“, „Saakašvili“ nebo nějaký „Džugašvili“. Byl bych opatrný na různé disidenty, připomeňme nositelku Nobelovy ceny za mír paní Su Ťij, které dnes mnozí moralisti nemohou přijít na jméno.

Také v naších luzích jsme měli disidenty, mnohdy se jednalo o přerostlé svazáky z let padesátých nebo o vyvržené komunistické reformátory z konce let šedesátých. Po sametové revoluci, chcete-li po předání moci nebo po převratu, se však z těchto stali papaláši k nerozeznání od tajemníků strany z let sedmdesátých.

Jejich jedinou starostí po Listopadu bylo, jak si urvat nějaký majetek, a dnes jak si nezašpinit ruce prací, maximálně tonerem na kopírce, dostat trafiku ve státní byrokracii nebo v nějaké neziskové pijavici. Po vzoru normalizačních soudruhů zajišťují teplá místečka-trafiky pro svoje dětičky, ba i vnoučata.

Vyvrcholením politické kariéry se mnohým stal zasloužilý odpočinek v Senátu, kde jich spousta skončila nebo se o to alespoň pokusili.

Někteří disidenti to asi opravdu neměli lehké, ale u některých nevím, zda byli disidenty, potom alkoholiky nebo naopak, těžký život nějakého 27x úspěšně vyléčeného pijana-chartisty mě už dnes opravdu nedojímá. Abych byl spravedlivý, tak i mezi nimi zůstaly světlé výjimky, například paní spisovatelka Lenka Procházková. Ta je vlastně disidentkou dodnes, v televizi ji pochopitelně neuvidíte.

Ale vraťme se ke zpravodajství: v Německu, které má 80.000.000 obyvatel, se nic neděje, tedy alespoň na politické scéně, v Jižní Americe dokonalá prázdnota, Francouzská džamáhírije… ani smrt nebere, v Itálii chcípl pes, z Číny... nic a na řecko-turecké frontě klid, po migrantech jako by se slehla zem.

Vlastně ano! Napadl sníh a u našich západních přátel způsobil potíže v dopravě, v Rakousku způsobil potíže v energetice, abych to zkrátil, způsobil různé potíže téměř v celé Evropě.

Toto velmi připomíná televizní noviny z konce let osmdesátých, kdy v době gdaňských stávek, za socialismu něco nevídaného, nás zpravodajství informovalo o záplavách v Polsku. I dnes jsme informováni o různých přírodních katastrofách, ale o společenském, politickém nebo ekonomickém dění nikoliv. Ani pozitivní informace z Bruselu, ani z Evropské komise. Asi žádné nejsou.

Uznávám, že je těžké se vyznat a informovat o domácím politikaření. Jak jenom vysvětlit, že Starostové a nezávislí a se spojí se závislými Piráty? Asi platí heslo o společném nepříteli, to jediné. Naše demokratická trojkoalice KDU-ČSL, ODS a TOP 09 připomíná slepenou tříkolku, kde nikdo neví, kdo bude šlapat, kdo bude sedět a kdo bude řídit.

Nyní žijeme v době pandemie covidu, na epidemii je možné svést všechny současné i budoucí problémy a neduhy a i mnozí politici se za ni budou schovávat, jenom nevíme, jak dlouho. Opět, bohužel, za covid se dnes schovává i zpravodajství ČT.

Nejlépe je diváka hned na úvod vyděsit: „krematoria nestíhají“, „volná lůžka docházejí…“. Potom už můžete informovat o všem, resp. o ničem. Téměř 2/3 až 3/4 zpráv tvoří covidová vata, čísla, názory, koeficienty, počty infikovaných tam a tam, počty lůžek obsazených, volných... až nakonec stejně nic nevíte.

Když se přesuneme do zahraničí, kolotoč děsivých čísel, příběhů a testování na covid se opakuje. Na závěr dobrá rada, dejte se očkovat... nejsou vakcíny.

Jakákoli kritika statu quo je nepřípustná a ochránci veřejnoprávní konkubíny začnou vykřikovat fráze o svobodě slova, ohrožení demokracie nebo šíření nenávisti. V tom se sešikuje pražská kavárna, zelená levárna, squaterská smažírna, nezisková všivárna i lidsko-právní šaškárna! Věřte tomu, že i leckterý kníže by vylezl z hrobu a šel na barikády, nebo alespoň spát do velína.

Dovolte mi vrátit se na začátek, Události ČT připomínají víc dřívější politické školení mužstva pro vojáky základní služby než profesionální politické zpravodajství. Jenže PŠM nám vysvětloval, chcete-li, učil nás, praporčík... říkejme mu třeba s. E. Mil. Sám říkal, že to dělat nechtěl, ale že ho přemluvili. Chtěl mít klid od průšvihů. Věděl, že maršálskou hůl už nedostane, do důchodu za pár, prostě byl takový.

Co však zaslouží podivení, je informační (ne)profesionální práce zpravodajů v ČT, ta je prostě mizerná a ještě ji musíme platit. Je velmi smutné, že mnohem více se dozvíte na internetu ze spamu. Amatéři a nadšenci po stokorunách od dobrovolníků dokáží podat více závažných informací než „profící“ pana Dvořáka.

Všichni máme v podvědomí příběh pana Julliana Assange. Tento pán zveřejnil dokumenty, které zveřejňovat neměl, a Česká televize je na jeho straně. Bylo by velmi přínosné, kdyby v ČT pracoval taky takový pan „Asánž“, který by zveřejnil všechny začerněné smlouvy, dopisy, e-maily, pracovní smlouvy s platy moderátorů, který by zveřejnil, kdo je „zadavatel“, kdo „dodavatel“ a kdo tahá za nitky.

Ale na ČT nikdo nemůže, ani Nejvyšší kontrolní úřad. ČT nikomu nevěří, ani vlastním nezralým divákům. Proč bychom v takovém případě měli my věřit České televizi?