Už před pěti léty, 11. září 2001, zahájil mohutný teroristický útok na New York válku západní civilizace s terorismem. Je to podivná válka. Kromě Spojených států a částečně Velké Británie se v ní civilizovaný svět příliš neangažuje. Výsledky střetnutí odpovídají tomu, že válka je v počáteční fázi: nejsou jednoznačné, nic není rozhodnuto, válka vyžaduje posily a obě strany mobilizují síly. Z tohoto hlediska jsou teroristé ve výhodě, celkem účinně se odvolávají na Proroka a Alláha. Západu chybí jednota; evropské státy si během druhé poloviny minulého století přivykly, že za ně všechno obstarají Spojené státy, a teď se na ně zlobí, že jim válkou s terorismem přidělávají problémy. Projevuje se to nejen na úrovni státní politiky, ale i ve značné části médií, kterým dělá potěšení, mohou-li kritizovat právě boj s terorismem. Jednota západní civilizace, jak se projevila ve 2. světové válce i v tzv. studené válce, je ta tam.

Také naše média neprojevují příliš pozitivní vztah k válečnému úsilí USA. Některá z nich postupně mění kurs a dávají to najevo tak výrazně, aby čtenář nemohl být na pochybách. Mladá fronta Dnes si počkala na výročí teroristického útoku a 11. září otiskla významný článek zástupce šéfredaktora listu Milana Musila „Bushův ztracený kredit“. Autor sice nevznáší námitky proti afghánské válce, především však ostře kritizuje Spojené státy za irácké tažení a připomíná základní chyby této operace, která “přivodila ztrátu pozic Bushovy vlády“:

Veřejnosti předkládané důvody k útoku na Irák, uvádí Milan Musil, se ukázaly nepravdivými; oficiální zdůvodnění této války bylo chybné. Možná že tajné služby udělaly chybu, když tvrdily, že Saddám disponuje zbraněmi hromadného ničení a spolupracuje s Al-Kajdou, možná že po neserióznosti jejich informací existovala poptávka. Saddám ovšem byl hnusný diktátor, ale takových je ve světě dost i jinde. Je pravděpodobné, že Spojené státy chtěly předvést, že i v tomto regionu je skutečným řešením demokracie, jenomže místo demokracie se vyrojili atentátníci s bombami. „Stabilní demokracii v Iráku se násilným aktem zvenčí vybudovat nepodařilo.“ Bushův argument, že stáhnout vojáky z Iráku by znamenalo vítězství islámu, je správný, jenže do této pasti se dostaly Spojené státy samy. Tolik Michal Musil.

Tyto argumenty jsou jednostranné a problematické. Nesprávnost informací tajných služeb se ukázala, až když Američané byli v Bagdádu. Podivnou radou supervelmoci je Musilovo upozornění, že by se Američané mohli pustit i do jiných hnusných diktátorů (jako by součástí americké politiky bylo vyhledávat, do koho se supervelmoc „pustí“). Snaha Spojených států „vyvézt“ demokracii tam, kam to nejde, je skutečně částečně groteskní, na druhé straně v globálním světě uvolňuje staletími ztuhlé instituce. Atentátníci s bombami by se vyrojili a vyrojí se i bez iráckého tažení; pravda ovšem je to, co říká Bush, že kdyby Amerika vojáky z Iráku stáhla, bylo by to vítězství islámu.

Tak se vracíme k datu 11. září. Jaký byl účel dosud největšího teroristického útoku? Určitě ne to, aby se Amerika semkla proti nepříteli. A USA zvolili teroristé dobře. Je to nejmocnější stát na světě a v euroamerické civilizaci, o kterou jde, teprve. Spojené státy měly být materiálně i ideově rozpolceny. George Bush dokázal toto nebezpečí odvrátit: postavil se v čele Spojených států proti nepříteli (který poprvé v historii je neviditelný) a přenesl boj s ním do daleké ciziny. Je to boj, který není rozhodnut a dlouho rozhodnut nebude, nicméně už pět let Spojené státy dokázaly vést jej a připravovat se na jeho další fázi. Víceméně samy.

Samy proto, že islamisté dosáhli hned zpočátku dílčího úspěchu. Jak jsem se již zmínil, velká část západoevropských zemí odmítla připojit se účinně k boji proti terorismu a četná média zaujala hyperkritický postoj k tomu, jak Spojené státy brání naší civilizaci. Evropské země nechávají Spojené státy osamocené a vymýšlejí si, že by se tato válka měla vést jinak – bez obětí, to znamená bez vojáků. Je to utopická myšlenka, inklinující k nebezpečnému appeasementu. Státy euroamerické civilizace zaujímají rozdílný postoj, většinou kritický k USA. Je úspěchem Spojených států, že se dosud USA a Evropa nedostaly do drastického konfliktu. Čím jsou jednotnější, tím je obrana Západu silnější.

Bude Mladá fronta Dnes využívat svobody projevu k podpoře tažení proti obraně Západu? Zdálo by se, že ne – hned 12. září tento list otiskl o této problematice podstatně objektivnější článek Viliama Bucherta. Současně s ním ale také agresivní text šéfredaktora muslimských listů, v němž se mimo jiné dočteme:

„George Bush a Tony Blair verbálně mobilizují svět ke střetu civilizací. Chtějí ho vést jedním směrem – k návratu kolonialismu. USA a Britanie touží po svých starých územích a Francie touží po Libanonu a Čadu, kde jsou naleziště ropy a jiných surovin.“ A co tedy?

„Muslimové mají právo žádat zbytek Západu, aby se distancoval od USA, jinak je střet civilizací nevyhnutelný.“ (Je to tragikomická výzva. Vždyť zbytek Západu se už beztak distancuje…).

Závěrem článku o 11. září vidí Michal Musil současnou situaci černě. Právem. Těžké je ale vzít vážně jeho tvrzení, že by pomohlo, kdyby si terorismus vyřídila „komunita, ze které pocházejí. Například muslimové s muslimy.“ Sám to více než tuší: „…zatím se nezdá, že by chtěli.“

Kdybychom my chtěli, chápali bychom Bushe jako statečného amerického prezidenta, který se nebojí terorismu, a smáli bychom se zbabělcům, kteří čekají, až nás radikální islamisté převálcují.

***

Otevřený dopis Martinu Komárkovi,
vedoucímu rubriky Názorů Mladé fronty Dnes

Dne 11. září, v den pátého výročí teroristického útoku proti Spojeným státům věnoval se Váš list v článku zástupce šéfredaktora Musila (tedy právě v tento den) zásadní kritice amerického prezidenta v boji proti terorismu. Vidím v tom nejen nešetrnost, ale i počátek ideového obratu Mladé fronty Dnes od nezávislých novin k novinám stranícím odpůrcům obránců západní civilizace. Následujícího dne Váš list tento obrat potvrdil otištěním textu šéfredaktora Muslimských novin, obsahujícím výzvu Západu, aby se distancoval od Spojených státu, s hrozbou, že jinak dojde k střetu civilizací.

Svoboda projevu vznáší na noviny i na autory značné nároky.. Pro mé přesvědčení ji Mladá fronta naplňuje tak, že vytváří prostor pro útoky proti demokracii. Bude-li tomu tak, nebudu se snažit do ní přispívat.

Přeji Mladé frontě Dnes, aby se tento list opět stal nezávislým. Vám pak přeji mnoho úspěchů v tvůrčí práci.

Nevím, zda budete chtít na můj dopis odpovědět. Já nevidím důvodu pro diskusi o tom, co jsem tu napsal. Pro mne je spolupráce s Mladou frontou Dnes uzavřenou kapitolou.

S přátelským pozdravem