Problém České televize samozřejmě není, že by nemohla na základě vlastního uvážení zrušit ten či onen pořad. Když je to ovšem pořad publicistický, když věnuje soustavnou kritickou pozornost vládě a premiérovi a když kritizovaní na to reagují veřejně a krajně podrážděně, stává se ze zrušení choulostivá záležitost. Je třeba veřejnost přesvědčit, že rozhodnutí nepadlo pod politickým tlakem. Nejlepší cestou je předložit neutrální, formální vědeckou analýzu. Tuto cestu zvolila Česká televize a rozbor objednala u firmy Media Tenor (viz příloha). Podle autora jde o analýzu provedenou „nezaujatě, bez ohledu na osobnostní a vzdělanostní profil analytika“.

Analýza posuzuje „korektnost“ pořadu a pracuje s učenou terminologií (variabilita, objektivita, transparentnost, relevance), hlavní zásady pro hodnocení korektnosti jsou však poměrně prosté: za prvé, nesmíte nikoho kritizovat, aniž byste mu dali příležitost se ke kritice vyjádřit. A za druhé, pokud dáváte prostor komentátorům, kteří objekt vašeho zájmu kritizují, musí přijít ke slovu i takoví, kteří ho chválí. Analýza přitom poněkud prostoduše přiznává, že jde především o premiéra Paroubka a nejsilnější vládní stranu. Na těchto dvou zásadách stojí zjevně současná oficiální a zároveň ovšem vědecká koncepce toho, jak mají vypadat pořady ve veřejnoprávní televizi.

K tomu je třeba podotknout dvojí: je kritizován nejmocnější muž exekutivy. (Autoři pořadu mu několikrát nabídli, aby v něm vystoupil, on zjevně správně vytušil, že by to nebyla žádná procházka růžovým sadem, a na nabídku nereagoval). Ze své funkce má tisíc a jednu možností, jak na kritiku veřejně reagovat (a obávám se, že taky možností, jak kritikům zavřít hubu). A dále, nakonec nejde v první řadě o to, zda je kritika vyvážená (plus a mínus, na jedné a na druhé straně), ale zda je oprávněná. Proto např. hodnotit Grebeníčka „vyváženě“ (což analýza považuje za přednost) mám za krajně nevhodné, kdežto když reportér komentuje Paroubkovy zámysly s tiskovým zákonem slovy: „To vše je součástí taktiky, na jejímž konci je vysněný ideál: média zobající premiérovi z ruky. A to včetně svých čtenářů a diváků“, má do slova a do písmene pravdu. Publicista (i autor publicistického pořadu) musí mít ve svobodné zemi a ve svobodném sdělovacím prostředku prostor k tomu, aby si stál za tím, co považuje za správné. Vyváženost veřejnoprávního média by měla být v tom, že dává prostor pořadům různé koncepce a orientace, a ne v tom, že autory pořadů reglementuje a kryje to jakousi „vědeckostí“.

Analýza uzavírá posledně citovanou pasáž slovy „divák může díky těmto spekulacím dojít k závěru, že premiér se snaží omezovat svobodu médií a vytvořit sdělovací prostředky, které pouze reprodukují pro něj příznivá fakta“. Pokud divák k takovému závěru dojde, bude to v pořádku, závěr je správný. A zastírat to alibisticky „vědeckou“ analýzou, požadující v takových věcech vyváženost a objektivitu, považuji za nemravné.

26. prosince 2005

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.