Po více než čtvrt století a s velkou lítostí se chystám odříct předplatné MF Dnes a Lidových novin. Zejména u "Lidovek" je to těžké rozhodování, protože k nim mám opravdu citový vztah. V letech 1988 a 1989 jsem je pomáhal rozmnožovat na jediné kopírce v Energoprojektu, kde jsem tehdy pracoval. Nicméně podobné malé trauma jsem prožíval na sklonku devadesátých let, kdy jsem přestal odebírat a číst Respekt. Hospodářské noviny jsem odřekl před dvěma lety. Novinami tolik deklarovaná nezávislost je pryč.

Byli to zejména žurnalisté z MF Dnes, kteří nekompromisně kritizovali každé pochybení politiků a politických stran. Vždy když jsem četl o černých duších, ovlivněném hlasování, zmanipulované kandidátce nebo zakázce či provizích pro toho či onoho politika, štvalo mne to, ale byla to pravda. Každodenní tvrdou a nekompromisní kritikou faktických i domnělých chyb politiků a politických stran vytvořila média prostor pro nástup oligarchy a jeho nových politiků. Aniž by si to uvědomila, na základě faktických i pouze mediálních politických skandálů vytvořila média v lidech touhu a očekávání, které bylo naplněno sloganem: Nejsme jako politici a makáme.

Jsou to opravdu noví politici a zcela nové politické chování. Žádné handrkování. Jeden poslanec zjistí, že byl politrukem, a okamžitě zahanbeně odstoupí, druhý zase zapomněl zaplatit sociální pojištění a odstoupí ihned také, až se do poslanecké lavice dostane zaměstnanec skupiny Agrofert. Investigativní novináři z MF Dnes však již nikdy nebudou zjišťovat, jak se celý odstupující kotrmelec uskutečnil. Nebudou také již nikdy zjišťovat, zda byli krajští lídři hnutí na výplatních páskách skupiny a kolik brali. Či zda jsou na výplatních páskách dodnes. Demokratické vnitrostranické volby či kupování politiků, dříve médii tolik sledované téma? Martin Stropnický to vyřešil slovy: "Šéf mne poslal kandidovat na jižní Moravu." To již ale byl nástup nové mediální doby a nikdo z novinářů proto nepoložil navazující logickou otázku: "A kolik šéf platí?"

Svět politiky a médií již nikdy nebude takový jako dřív. Uniknou-li opět do médií odposlechy od policie, již si je přečteme selektované. Šéfredaktor/ka na poradě již nikdy neposkytne prostor podřízenému novináři, aby se věnoval korupční kauze někoho "ze skupiny". Nebude přeci ale ani důvod, nový druh politiků přeci nekrade, ale maká.

Oceňuji statečnost redaktorů, kteří si zachovali osobní integritu, uvědomili si nutný nástup autocenzury a z těchto médií odešli. Rozumím i těm, kteří zůstali: mají děti, rodiny, hypotéky a na trhu redaktorů je dnes obrovský přetlak. Snad jen mohu doufat, že si vzniklou situaci uvědomují a nebudou ještě horlivěji tepat klasické parlamentní strany za jejich prohřešky. Nejen já však sleduji, kde se ti stateční, co odešli, uchytí a zda se pokusí vytvořit byť internetové, ale snad nezávislé médium. Zavazuji se, že budu mezi prvními předplatiteli.