Když tak pročítám tištěná i internetová média komentující ohlášené zabití Usámy bin Ladina, zjišťuji, že se téměř v ničem od sebe neliší. Důvod je prostý. Oficiální verzi Ládinovy smrti, pateticky ohlášenou Barackem Obamou a doplněnou výstupy světových agentur, považují za věcně věrohodnou. Také si notují v jiném ohledu, to když svorně zesměšňují krátké vyjádření vicekancléře Petra Hájka, jenž si dovolil o pravdivosti politicko-mediální podoby příběhu o zakladateli Al Kajdy zapochybovat. Ve své snaze čtenáře šokovat jdou tak daleko, že Hájkovi vloží do úst něco, co nikdy neřekl. Napíší-li Lidové noviny, že Petr Hájek popírá samotnou existenci Usámy bin Ládina, dopouští se tím slušně a kalouskovsky řečeno mystifikace. Pokud zde Hájek vůbec něco popírá, tak nikoli existenci dané osoby, ale to, že jeho mediální obraz odpovídá realitě. Při té příležitosti všechna média, jak jinak, neopomněla připomenout jiné Hájkovy údajně kontroverzní výroky, mezi nimiž titulkově dominuje patrně skandální sdělení, že nepochází z opice. Čtenář konzument má jasno, Hájek nepatří na Hrad, ale do blázince.

Není ale rozumnější pochybovat o soudnosti těch, kteří po tolika negativních zkušenostech z moderních dějin, kdy stále mocnější stát podřízený skupinovým zájmům - tu třídě, jindy zase rase, straně či finanční oligarchii - usiluje o to, abychom přestali o jeho úmyslech a činech svobodně a kriticky uvažovat? Kolik ještě indicií o tom, že tzv. válka proti terorismu je přinejmenším ve svých důsledcích válkou za vytvoření světového řádu, v němž ony skryté skupinové zájmy dosáhnou svého globálního mocenského uplatnění, ještě potřebují? Je jistě nepochybné, že mnohé tzv. konspirační teorie moderních politických dějin jsou vadné nebo dokonce směšné. Takové pak slouží k diskreditaci i těch názorů vybočujících z linie oficiální propagandy, jež nijak netrpí mankem ověřených faktů a kritického myšlení.

Pokud tedy víme, že navzdory oficiální dobové propagandě nebyla souvislost mezi bin Ládinem a útoky z 11. 9. 2001 prokázaná, že oficiální verze těchto událostí má, jak potvrdila i senátní vyšetřovací komise, nemalé věcné trhliny, že spojencem Al Kajdy nebyl Irák, že Saddám Husajn neměl zbraně hromadného ničení, že podle svědectví bývalých příslušníků FBI, CIA či následně zavražděné Benazir Bhuttové byl Usáma bin Ládin již delší dobu mrtev, proč je považováno za rozumné věřit v oficiální verzi údajného Ládinova zastřelení v domě nacházejícím se v sousedství pákistánské Vojenské akademie? A ptejme se dál. Odkud měly složky americké administrativy vzorky Ládinovy DNA, z nichž mohly usoudit, že zastřelená osoba je s Ládinem totožná? Snad z doby, kdy byl na výplatní pásce CIA? Opravdu musel skončit téměř okamžitě na dně moře, kde již nikdy nikdo neprokáže identitu zastřeleného? Je samozřejmě možné, že na některé z těchto otázek dostaneme v příštích dnech uspokojivou odpověď. Dokud však nepřijdou, je na místě zdravá skepse.

Pochybuje-li tedy Petr Hájek o médii předkládané verzi příběhu, má k tomu nejen právo, ale skoro by se chtělo dodat, že i povinnost. Ostatně tak je to i s jeho popíráním původu z opice, což je smyšlenka, která se svojí vědeckou věrohodností vyrovná snad jen Oparinovi nebo teorii o placaté zemi.

Z vlastní zkušenosti vím, že Petr Hájek existuje. I to, jaké má ve skutečnosti názory. Pokud bych jej poznával jen prostřednictvím médií, znal bych jen jeho nepovedenou karikaturu. Byl by pro mě, jako je pro něj Usáma bin Ládin, pouhou mediální fikcí.