.
Četl jsem tuhle v jedné reportáži z Číny, že veřejnoprávní (vlastně státní a ideologicky správná) média tam už zajímají jen důchodce. U nás je to něco podobného. Většinu obsahu vytváří lidé nad 50 let, s výjimkou mladých většinou úplně „jednoduchých“ redaktorek. Politická tónina se nese v duchu nostalgie po dobách Václava Havla kombinovaná se s lísáním k „pokrokářům“ a Bruselu. Tak na toto není mladší generace vůbec zvědavá. Až na pár puberťáků pořádajících Fridays for Future.

Je to dobře vidět i z upadajícího zájmu občanů o politické děje a volby. A v „hlubokém nezájmu“ o volbu prezidenta. Už je to strašně nudné. Pořád stejná hra, pořád stejné staré slogany, pořád stejné pomluvy jiných a „úžasné plány“ do budoucna.
Připomíná mi to mladá léta, a odpovědi děvčat na návrhy beďarovitých puberťáků jít na rande slovy: „Hluboký nezájem!“. Tak takto nějak to vypadá s volbou prezidenta a s různými je tanečky, které různí čekatelé na funkci předvádí. Vše kolem nás se mění, žijeme uprostřed civilizační krize, kterou započaly šílené nápady doslova rozežraných „pokrokářů“.

Energetická krize a válka na Ukrajině jsou jen dalšími průvodní jevy naprosto mylného směřování naší civilizace. Největšími nepřáteli skutečné demokracie jsou ti, co vykřikují, že jsou naopak jejím předvojem a zárukou světlé budoucnosti. Je to prakticky to samé jako když bolševici tvrdili, že oni jsou tím naplněním problémů sociálních, které potřebovala vyřešit průmyslová revoluce.

Obyvatelstvo, tedy voliči, marně vyhlíží někoho, kdo by jim nabídl jako politické menu něco jiného než stokrát ohřívaný karbanátek skvělých zítřků, plný rozemleté staré housky, osmažený na umělém tuku blábolů s kaší těžko stravitelných hesel z namrzlých brambor. Navíc většina kandidátů je z hlediska občanů poněkud pofidérní. Běžné občany už většinou vůbec nezajímá, kdo v tzv. průzkumech vítězí o jeden či dva body. Protože průzkumy prezentované v médiích jsou podle většiny lidí tzv. cinknuté“.
Lidi už pomalu přestává zajímat, zda konečně Babiš ohlásí kandidaturu nebo ne. Neustále vykřikování o tom že Babiš byl komunista a estébák poněkud ztratilo na síle. Zvláště, když další tzv. velký favorit, generál Petr Pavel, podporovaný jak pokrokovým médii ale i údajně pravicovými stranami jako je ODS, byl skutečně vědomě agentem StB, či vojenské kontrarozvědky. A byl vyškolen KGB jako aktivní bojovník proti „imperialismu“. To že se dostal později na vysoké místo v NATO ukazuje jen prohnilost a nemorálnost celé západní politiky. Jistě, že to schopný člověk, je však silná obava že všeho schopným.
Dalším v řadě kandidátů je jistá Danuše Nerudová. Ti, co o ní něco vědí, ví že byla z autorů „progresivního“ politického programu ČSSD. Jehož výsledkem bylo vypadnutí socialistům z parlamentu. Její angažovanost jako vedoucí úplně pomatené tzv. komise. „Za spravedlivé důchody“, vše jen dokresluje. Nevýrazný senátor Pavel Fischer, podezřívaný že je vlastně cizím lobbistou a je to známá figura v pokusu části senátorů administrativním pučem sesadit prezidenta republiky, by mohl zvítězit jen omylem.
Odborář Josef Středula prohrál prezidentské volby svým zpackaným pokusem o odborářskou demonstraci. Kdy nebylo jisté, za co by vlastně měli placení odboráři demonstrovat. Za vládu? Proti vládě? Anebo jen tak, aby byl Středula vidět na Václaváku?
Další účastníci už jsou jen do počtu.

Za Babiše se pokouší naskočit do pelotonu Stropnický, ale taký žádné štěstí pro ostatní.

Takže budeme mít volby prezidenta, ale nemáme žádného pořádného reprezentanta. Babiš by volilo cca 35 % obyvatel, do druhého kola by se rád dostal generál Pavel s tím, že v druhém kole budou volit všichni proti Babišovi. Po prvním kole po 34 letech budování demokracie budeme mít pravděpodobně za kandidáta na prezidenta jednoho nebo druhého případně třetího (Tomáš Zima) bývalého komunistu.

Anebo nás čeká dějinný omyl, jaké dnes frčí ve světě. Pokud totiž dostane od „veřejnoprávních medií“ a na sítích správnou podporu, mohla by to být módní „pokroková“ žena Danuše Nerudová. Která reprezentuje politicky styl, který v posledních letech dokázal Evropu úplně rozvrtat a mnoha státech v posledních letech prohrál volby. Prostě nějakou takovou Zuzanu Čaputovou (i když ta je hezčí!). Co by nás pak čekalo, na to se koukněte na dnešní Slovensko.

No a třeba to bude všechno jinak, a dojde na „benefici černých koní“. Poslechněte si k tomu geniální písničku od Michaela Horáčka a Petra Hapky, zpívá M. Kocáb.

Tak či onak, moc si nepomůžeme. Velcí političtí presidenti jako byli Havel, Klaus a Zeman už jsou minulostí. Už na nás čekají jenom nuly anebo úředníci.