Kdyby ředitel zpravodajské televize Z1 a místopředseda Asociace digitálních televizí Martin Mrnka měl být jediným vyjednavačem zájmů nových digitálních televizí, nevsadil bych si na jejich budoucnost ani pětník. V debatě na Radiožurnálu s generálním ředitelem Novy Petrem Dvořákem totiž Mrnka předvedl spoustu emocí, ale to úplně nejpodstatnější neřekl vůbec. Naopak Dvořák ukázal nadhled a klid.

Proč by Nova nemohla hájit své ekonomické zájmy? Proč by se nemohla odvolat proti výsledkům digitálního tendru, když jí to zákon umožňuje a žádný jiný opravný prostředek neexistuje? Proč by neměla pro argumentaci u soudu využít sice drobných, ale skutečně existujících formálních pochybení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? Proč by měla souhlasit s Technickým plánem přechodu, když žádný takový dokument ještě oficiálně neexistuje?

Na všechny tyhle kroky má Nova nejen zákonné, ale i morální právo. Hájí jimi své podnikatelské a ekonomické zájmy a na tom není vůbec nic špatného. Existuje však jeden krok, který Nova udělala, který značně problematický, ba přímo nemorální je. Podání kasačních stížností, kvůli tomu, že soud Novu, respektive CET 21 odmítl coby účastníka řízení u žalob, které podaly další neúspěšné televize, je vyloženě obstrukční záležitost. Nova jimi nic navíc, než už získala tím, že uspěla ve svém soudní sporu, získat nemůže. Samozřejmě kromě jediné věci, totiž času. Právě tyto kasační stížnosti jsou brzdou a ranou pod pás všem konkurentům i celé digitalizaci.

Jestli se pro něco mohou členové Asociace digitální televizí na Novu zlobit, tak právě pro tohle. Jenže ausgerechnet tuto věc Martin Mrnka nezmínil vůbec. Přitom by stačilo položit Petru Dvořákovi jednu jedinou jednoduchou otázku: Pane generální řediteli, když tedy tvrdíte, že proces digitalizace nebrzdíte, proč nestáhnete své kasační stížnosti?

27. 9. 2006, www.petrstepanek.cz