Pan ministr vnitra Rakušan oprášil návrh vyhlášky, která zavádí dvě kategorie dětí. Děti, které mají maminku a tatínka - a děti, jimž pan ministr maminku nebo tatínka, případně oba dva, ze života vyškrtne.

Nová vyhláška o matrikách, která je zcela v kompetenci ministra vnitra, chce zavést nový rodný list a způsobit revoluci ve všech formulářích souvisejících s rodinou. Může tak nastat absurdní, ale zcela zákonná (!) situace, kdy dítě, vychovávaná např. jednopohlavním párem, bude mít dva „rodiče“, ale žádnou matku ani otce! Rodné listy tak budou popírat biologickou realitu a pošlapávat právo dětí na mámu a tátu.

Opět jistě zazní argument, že „nikomu to neublíží“. Ano, zavedení institutu tzv. sociálního rodiče dětem, vyrůstajícím v jednopohlavních svazcích, možná bezprostředně „neublíží“, ale každopádně jim zkomplikuje orientaci v jejich životní situaci – a to právě předstíráním zdánlivé „normality“ jejich nenormální situace.

Jak dnes již víme z dostatečného množství vědecky ověřených zdrojů, děti, vyrůstající v jednopohlavních rodinách, připouštějí, že je oba jejich rodiče milovali/y, a že i ony je měly rády, přesto hovoří o zoufalé, byť neuvědomělé, touze po rodiči opačného pohlaví. Kluci, vyrůstající se dvěma ženami, v srdci křičí „kdo je můj otec?“ a opačně. Obávám se, že v situaci, kterou nastolí prosazení tzv. sociálního rodiče, bude tento neslyšitelný křik dětských duší udušen spokojenými dospělými – a teprve další generace sklidí hořké ovoce těchto zapíraných, nepřiznaných ztrát…

Normální zdravá společnost se pozná podle toho, jak chrání své nejzranitelnější – tedy děti a mladé, dosud nezralé, a tedy snadněji zranitelné jedince před jevy a situacemi, které by mohly ohrozit jejich mravní, estetickou či psychikou výchovu – říkávalo se tomu „neohrožování mravní výchovy mládeže“. A hle, zde přímo ministerstvo, které by mělo bdít nad dodržování zákonnosti, přichází z návrhem, který možná vychází vstříc poptávce nepatrné menšiny dospělých a naopak zcela přezírá práva těch nejzranitelnějších. Jaká práva? Každé dítě má právo znát svůj biologický původ a své kořeny, má právo znát své biologické rodiče, svého otce a svou matku. Upírání tohoto práva zavedením rubrik „rodič 1“ a „rodič 2“ znamená nejen pošlapání právním řádem garantovaného lidského práva, ale také ukázkový sociální experiment, který může způsobit nedozírné škody napříč generacemi.

Nezbývá než doufat, že nápad s novým rodným listem se ukáže být nějakým šíleným nedorozuměním, které se vysvětlí. A pokud ne, pak že pan premiér, svého času považovaný za konzervativce, se konečně, konečně pochlapí, zaplane spravedlivým hněvem, bouchne do stolu, zjedná si ve vládě pořádek a tyhle levičácké experimenty (a nejlépe i jejich nositele, kteří je za jeho zády prosazují) pošle tam, kam právem náleží…