Začalo to nenápadně. Už kdysi se objevily zprávy o výzkumech podprahového vnímání, na jejichž základě byly do filmů vkládány normálně neviditelné, ale podprahově vnímatelné texty, díky nimž si pak diváci po představení houfně kupovali takto propagovaný produkt, tuším Coca-Colu.

Ani toto odvětví výzkumu skrytého ovlivňování mysli zřejmě nezůstalo v plenkách. Jiným tématem z této oblasti je škodlivost počítačových her pro dětskou psychiku, která tak bývá formována nežádoucím směrem. Za pozornost by stálo i zkoumání, nakolik ovlivňuje zdánlivý chaos podnětů nesených zpravodajstvím lidské podvědomí – jsou známy např. doklady, že zvýšené množství zpráv o sebevraždách nějak souvisí se zvýšeným počtem nehod v daném období. Zřejmě tu působí nějaký psychický mechanismus, který aktivuje jedince se sebevražednými sklony tak, že sebevraždu (nehodou) nakonec realizují. Tomuto nezamýšlenému působení jinak chaotických textů by možná mělo být zabráněno. Ale jak? Co když lze zdánlivý chaos skrytě pro vědomí přes podvědomí organizovat a vkládat tak do myslí vědomě zamýšlená schémata a postoje? K této myšlence mají blízko např. politicky korektní boje o vztahová schémata ve sdělovací produkci pro děti – třeba zda mají mít dvojice hrdinů stejné pohlaví, nebo ne, apod. V chaosu dění, jak je známe z filmů pro děti (nebo ze stále opakovaných reklam) se vůbec může skrývat ledacos. Ale to už se dostáváme do blízkosti konspiračních teorií.

Přesto nám tyto možnosti nedávají spát. A když už napadají nás, laiky, jistě budou relevantní pro lidi, na nichž záleží, zda budou fakticky využity.

Skryté organizování zdánlivého chaosu, to je to, oč tu běží. Může být za zdánlivým chaosem zpráv něco, co skrytě strukturuje moje podvědomí, aniž bych si to uvědomoval? Může být důsledkem takového působení třeba to, že je mi z projevů určité politické veličiny fyzicky nevolno a nemůžu je poslouchat? Lze tento stav navodit cíleně?

Jestli ano, pak se máme na co těšit. Zdá se totiž, že technicky je to už možné. Dovedu si představit, že všechno ve sdělovacích prostředcích bude prohnáno a přežvýkáno AI, umělou inteligencí, tak, aby to vyvolávalo zamýšlené podvědomé citové postoje, ať jednoduché asociace (při spatření toho a toho je mi na zvracení), nebo složitější, komplexní psychické obrazce a postoje (např. stanovisko k migraci). Odsud není daleko k nápadu, že je třeba takto politicky korektně všeobecně korigovat naše myšlení. Zdá se, že je možné tímto způsobem budovat neuvědomované, a proto vůlí nezvladatelné citové postoje a názory. A že síla propagandy se tak neuvěřitelně zvýší.

Ádijé, svobodo!