Ochota veřejnosti přijímat restrikce klesá k nule

Není to tak dlouho a uvažovalo se, zda bude graf ekonomického zotavení vypadat jako písmeno U nebo dokonce V. Uplynulo pár týdnů, o zotavení není ani řeči a graf připomínající písmena z konce abecedy se týká průběhu koronavirové nákazy. Počet nakažených a přírůstky jsou v podstatě totožné z počty z heroických dubnových dnů, kdy se šily roušky, ústavní činitelé padali na ranveji na kolena před přilétajícími čínskými stroji a opozice hřímala, že si to vše vymyslel Babiš, aby odvedl pozornost od Čapího hnízda.

Stálý host

Ukázalo se, že koronavirová pandemie není něco jako že se vymyká všem doposud nabytým zkušenostem. Nejbližší srovnání bylo se záplavami. Ty přijdou, napáchají škody, začne obnova, své úlohy se ujmou pojišťovny a ve výsledku je kupříkladu pražský Karlín, který se z pustiny ve stylu Drážďany po náletu změnil v rozmarné město v tom stylu, v jakém jsme si představovali Západ v době, kdy se tu budoval lepší zítřek.

Průběh epidemie se mění v čase, a je tedy třeba předsunout před závěrku, že dnešní úsudky odpovídají situaci z července 2020.

Především jde skutečně o pandemii. Koronavirem se nakazilo patnáct milionů lidí na celém světě, přičemž úmrtí s přítomností koronaviru přesáhlo hranici šesti set tisíc. Bez srovnání s jinými epidemie jsou to čísla s malou výpovědní hodnotou: odpovídají hodnotám vážné chřipkové epidemie. Nicméně čísla jsou dostatečně hrozivá na to, aby byla trvale přítomna v mediálním prostoru, a tudíž se stala součástí i politického života. K tomu přispívá i fakt, že v některých zemích a v jejich některých centrech epidemie nabývá katastrofických až hororových rozměrů. Je to sice jinde, ale i u nás to vytváří tlak na rozhodovací procesy.

Čísla dosahovaná v posledních dnech u nás skutečně odpovídají hodnotám z dubna, avšak jsou zde zásadní rozdíly.

Průběh onemocnění je zpravidla natolik mírný, že by se nemoc vymkla veřejné pozornosti bez předchozí paniky a bez souvislosti se zahraniční situací. V nemocnici je 148 osob, dvacet z nich je na tom velmi špatně. To nejsou čísla, která by měla vést k panice. Nicméně atmosféra přinejmenším vysoké ostražitosti se vytvořila a epidemie neklesá za horizont veřejného zájmu.

Nastává cosi podobného začarovanému kruhu. Koronavirus je tu pořád, moc neškodí, ale hodně se o něm mluví. Je to politikum, dokonce vítané a živené samo sebou: epidemii zjevně nelze vymýtit a to je dobrá příležitost k oslabení pozice těch, kdo tu jsou od toho, aby epidemii vymýtili.

K tomu přispívá změna ve vnímání veřejnosti. Na jaře byla ochotna přistoupit na pravidla hry. Přijala požadavek kázně a aktivní spoluúčasti. Šila roušky a podvolila se restrikcím. Teď je ale léto a to, co bylo pokládáno za nutnost, se dnes bere jako buzerace, svévole a neschopnost. Počet nakažených roste, porozumění pro počínání vládní moci klesá. Zvlášť alarmující se situace na severní Moravě. Z vcelku banálního hygienického problému se stala politická kauza. Zrušení Colours of Ostrava bylo přijato jako nutnost a nikdo ani necekl. Zrušení Nefestivalu je vnímáno jako buzerace, arogance a neschopnost. Nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky, ani s obuškem v ruce.

Zjevně došlo k tomu, že virus v létě nevymizel, je stále mezi námi a že veřejnost je čím dále méně ochotna akceptovat to, co přijala na jaře jako nutnost.

Co dál

Pořád je možné, že pomůže Matka příroda a že epidemie prostě vymizí, jako se to stalo už mockrát před tím. Naději dávají zprávy o vakcínách, jednu snad mají v Oxfordu, s další se hlásí Rusové. To by byl relativně bezbolestný odliv zdravotní pohromy, po níž by zbyla už jen sedlina ekonomické pohromy. Další naději dodávají informace o efektivních farmakách, která onemocnění léčí.

Pořád je tu ale otevřená eventualita, že se koronaviru nedokážeme zbavit naplno, že zůstane jako trvalá hrozba. Navíc je možné, že přijde vlna nějakého jiného infekčního onemocnění. Pak bude znovu aktuální debata o chytré karanténě.

Ta ustoupila do pozadí proto, že se ji nepodařilo uskutečnit. Zjevně selhala na Karvinsku, kde přes všechno snahu nebyla kapacita na telefonické obvolání všech označených kontaktů. Navíc je tato metoda očividně neefektivní.

Účinná chytrá karanténa musí být do nejvyšší míry automatizovaná. I ty pokusy se tu dějí, příkladem za všechny budiž eRouška. Ta by čistě teoreticky měla varovat před problematickým kontaktem. Reakce byla takřka absolutně nevraživá: asi tak, jako veřejnost přijímala ve dvacátých létech světelnou signalizaci na křižovatkách jako ponižující buzeraci, která snižuje důstojnost člověka na úroveň stádního zvířete. Jenže aut přibývalo a z buzerace se stala nutnost.

S přibýváním epidemií se stane totéž s eRouškami a následníků. Ono to prostě jinak nepůjde.

LN, 23.7.2020