31.10.2020 | Svátek má Štěpánka


KORONAVIRUS: Chvála předběžné opatrnosti

19.3.2020

Já jsem nikdy nebral vážně komentáře ke svým článkům a čtu je jen zřídkakdy. Ale netvrdím, že je házím za hlavu, to zase ne. Problémem diskusních fór pod články je, že diskutéři v drtivé většině utečou od tématu a nadávají nejen mně, ale poté už jenom sobě navzájem. A že to někdy je opravdu ostrá zábava.

Ale zareaguji na jeden příspěvek, kde jsem označen za generála, což chápu ne za své povýšení (jsem npor. v těžké záloze), ale za označení generála po boji. Jsem všechno možné, jen ne generál po boji. Nekritizuji vládu a nedávám knížecí rady jako mnoho jiných včetně europoslanců, protože držím názor, že když se něco podělalo a stav trvá, není čas na blbé diskuse a je třeba nechat vládě a nižší administrativě prostor k nápravě.

Jenže já mám, jako mnozí jiní, zase tu svoji jinou, malou úchylku. Sleduji politické dění doma i jinde, především se tím bavím, protože politici jsou velcí převážně (byť nechtíce) velcí kašpaři, a také se i trápím, pokud jde o imigrační politiku Brusely a tamních neschopných hlavounů, kteří představují odpad národních politických cirkusů, v nichž se už stačili dobře provařit.

Protože ovládám - od výrobně až po solidně - pět jazyků, mám na výběr nekonečně zdrojů, které můžu porovnávat. Když vypukl čínský virus tam doma v Číně, tak jsem sledoval tamní servery v angličtině, porovnával to s evropskými zdroji a bylo od počátku jasné, že čínský vir není žádná chřipečka, kterou lze nechat jen tak promořit populaci bez mrknutí oka. Číně vládnou sice komunisté, ale nejsou tam samí blbové a masivní karanténní opatření dotýkající se až 1/3 populace v historický krátkém okamžiku naznačovalo, že tamní fachmani vědí své o podstatě toho koronaviru.

Když se v italské Lombardii rozjela první vlna a ze dne na den stoupaly případy po celých stovkách (jen ty zjištěné), tak protože znám dobře sever Itálie a vím, že nahoře je v lyžařské sezóně ohromný pohyb na ose sever jih a zpět, a to jak o italských prázdninách, tak hlavně o víkendech, bylo mně už v polovině února jasné, že styk našich lyžechtivých a místních nepovede k ničemu dobrému. K tomu napomáhá i družný způsob Italů v každodenním životě a lásce k setkávání se. A tak jsem už v první polovině února doslova seřval svoji starší dceru (39 let), když na můj dotaz, jestli zrušila cestu do Predazza (Val di Fiemme), odpověděla, že ne, že to podle hlášení v Alto Adige vůbec není. Přitom je astmatička. Naše debata byla krátká, uplatnil jsem svoji roli hlavy rodu a neformálního Duce a celou vahou své osobnosti (nejsem kluk k zahození, bo mě hned tak někdo neuzvedne) jsem prosadil, že to zrušila. Já kašlu na moderní modely rodiny, kde nepanuje žádná hierarchie. Nemotám se dcerám do života, ale držím to pevně v rukách, když jde do tuhého. A to byl právě tento okamžik. Tlačil jsem i na své kamarády, kteří stále váhali, a informoval jsem je o svých poznatcích především z italských zdrojů a přemlouval jsem je, aby neblbli.

Nakonec nejel nikdo z nich a vývoj ukázal, že dobrá informovanost privátní je lepší, než spoléhat na média, hlavně ta mainstreamová. Kdo v té době četl české deníky, ale i FAZ, Die Welt, Süddeutsche Zeitung nebo El País či El Mundo, byl mimo. Podle nich to vypadalo takto: No, Lombardie, dobrá, problém, ale co my s tím. Zajeďte si do Tyrol a houby zle.

Nejsem šéf politické strany a nemám ani sílu, ani čáku psát varovné dopisy vládě. I kdybych napsal otevřený dopis, byl bych za šaška. Ale ve svém okolí jsem udělal vše pro to, aby lidi neblbli. Nemůžu za to, že naši lidé podceňují svoji informovanost a selský rozum a sází na to, že to budou politici a administrativa, která jim bude poskytovat přesné informace. Anebo dokonce věří cestovkám. Věděl jsem od počátku, že nikdo z politiků v žádné evropské zemi, včetně té naší, nebude předem varovat, protože to mají v hlavách vytěsněné jediným: zájmy ekonomiky, nízké nezaměstnanosti a Boha růstu (toho debilního udržitelného). A podle toho jsem se choval ve své rodině, pro kterou dýchám (i když to tak zvonkajška nevyzerá), a vůči svým kamarádům, bez kterých by život stál za starou belu. Uznávám jako právník předběžnou opatrnost víc, než cokoli jiného.

Já vůbec nepochybuji o tom, že tenhle virový problém je těžká zkouška pro vládu, hejtmany, kteří konečně mají možnost pořádně pracovat, být užiteční a nerozdělovat jen peníze, a hlavně pro šikovné starosty a hygieniky. Také nepochybuji o tom, že lidé se otuží, naučí se chovat asijsky odpovědně, ukázní se a pochopí, že někdy je třeba se vykašlat na katalog lidských práv a omezit svůj život žádoucím způsobem. Platí totiž známý povel: Do řady! A už vůbec nepochybuji o tom, že i vláda, politici, vysocí úředníci administrativy a civilní ochrana se poučí ze všech chyb, kterých se dopustili.

A na závěr ještě taková poznámka. Byl bych velmi spokojený, kdyby se vláda v blízké budoucnosti namísto strkání investičních pobídek do chřtánů bohatých nadnárodních korporací, které mají roční příjmy jako náš státní (např. BMW k výstavbě závodu na Sokolovsku), a zaměřila se na podporu domácí výrobu mnohých strategicky důležitých věcí tady u nás doma, jako např. hajzlpapíru, jednorázových kapesníků, roušek, respirátorů s nanoprvky, dezinfekčních roztoků všeho druhu, jednorázových rukavic, ochranných oděvů a dalších položek. Aby pak nemusel Jan Hamáček řídit letový provoz na trase Praha - Čína.

Howgh, domluvil jsem.



Jak začít s lepkem? Zkuste lahodnou kaši bez přidaného cukru
Jak začít s lepkem? Zkuste lahodnou kaši bez přidaného cukru

Rohlík ani piškoty nejsou vhodné potraviny k seznamování organismu dítěte s lepkem. Ideální variantou může být dobře stravitelná, lahodná kaše bez...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.