Uplynul jeden měsíc od úředního vyhlášení zatím nejvíce restriktivní verze tzv. ĺockdownu, nebo-li protiepidemické uzávěry v Česku s cílem dostat pod kontrolu komunitní šíření viru SARS-CoV-2. Na rozdíl od loňského jara a podzimu, kdy se začaly plošné restrikce zavádět, na přelomu února a března již o účinnosti plošných restrikcí pochyboval kdekdo, ale i tentokrát se lockdown prosadil nejsilnější zbraní viru: strachem a panikou. Neboť nouzový stav na konci února již, byť v rozporu s Ústavou, panoval, jádrem prohloubené uzávěry byl zejména test nových „aktivních“ metod boje s virem.

Inferno

Na konci února 2021 dosahovaly počty nových případů pozitivity Sars-Cov-2 již hranice 17.000. To vše v době, kdy rozdíl v osobní svobodě ve srovnání s dnešními dny byl jen v možnosti opustit jen tak okres a dát nejmenší děti do školky a do školy. Ministr vnitra Jan Hamáček si byl jist, že brzy překročíme 20 000 případů denně, vzhledem k údajně opožděně přijatým a nedostatečným opatřením panovalo díky mediální masáží téměř všeobecné smíření s kolapsem zdravotnictví a pohřebnictví. Míru strachu dokonale ilustroval potupný debakl téměř celé sněmovní opozice: nejprve sice zamítla vládě další nouzový stav, ale vzápětí ho bez mrknutí posvětila navzdory protiústavnímu komplotu vlády s hejtmany.

Vláda, poradci a hlavní mediální řešitelé covidu (Seznam.cz, Aktuálně.cz) jako hlavní příčinu nárůstu počtu pozitivních a plnících se nemocnic identifikovali jednak tzv. britskou mutaci viru, jednak soubor mezírek v dosavadním boji s epidemií. Protože určitá verze lockdownu (a ne zrovna ta nejměkčí) už panovala, existoval z hlediska aspoň trochu smysluplných systémových opatření prostor už jen pro několik ze zahraničí okoukaných avantgardních novinek na straně jedné. Na straně druhé se hovořilo o možnosti zcela zavřít průmysl.

Korelace, nebo kauzalita?

Jak to dopadlo, už víme. Průmysl jede dál, ale za cenu povinného testování, na začátku března se zavřely se školky a první dva ročníky ZŠ, vznikl okresní pohybový rámec, nově se zavedla povinnost nosit respirátory, a to dokonce i pro jednotlivce v otevřeném prostoru. Policie začala lidi o dost přísněji hlídat a kontrolovat, v ulicích se dokonce objevila armáda. Osoby v karanténě byly zvýhodněny oproti osobám na nemocenské částkou 375 Kč denně (tzv. izolačka). Mnozí i přes malý potenciál pro další restrikce, únavu lidí, protesty a apatii věřili (nebo si namlouvali), že tohle zabere.

Určité pochybnosti naznačil již první březnový týden, kdy opatření ještě zdaleka (to konstatoval i ÚZIS při MZ ČR) nemohla mít efekt: bez jakékoli vazby na nová opatření se počty infikovaných začaly pomalu ale jistě snižovat, stabilizoval se i počet pacientů hospitalizovaných s covidem. Počet úmrtí s C-19 byl v březnu opravdu zatím nejvyšší měsíční, ale předpoklad kolapsu intenzívní péče v nemocnicích se během asi 2 týdnů ukázal jako zcela pochybný a mylný i přes vysoký nárůst hospitalizovaných. Slovo kolaps zcela zmizelo z mediálního a politického slovníku.

Apríl

A další kritéria blížícího se „pekla“, „apokalypsy“ apod.? Povinné testy ve firmách nejprve z běžného provozu vyřadily testovací centra. Okolo poloviny března již „procovidová“ média musela uznat téměř absolutní porážku ideje firemního testování: kvůli miniaturní incidenci i naprosto dysfunkčně využitým antigenním testům. Britskou mutaci aby jeden pohledal. V druhé polovině března Německo vyřadilo ČR ze seznamu zemí s mutacemi, za celý měsíc se neobjevila jediná oficiální informace o masívním rozšíření britské (nebo jiné) mutace v nějakém regionu, která by potvrzovala její údajně 3x až 4x vyšší nakažlivost. Na tu neukazuje ani vývoj epidemie v březnu.

Posledním želízkem efektivity celého komplexu nových restrikcí byly kontakty. Už asi ve třetím březnovém týdnu prošlo médii nesmělé přiznání (projekt Život během pandemie), že příliš horké to zjevně není ani se snížením počtu kontaktů. I ty údajně klesaly - spontánně - již v únoru. Symbolicky na Apríla jsme se dozvěděli od ministra zdravotnictví a hlavní hygieničky, že finanční motivace ve formě tzv. izolačky s počtem občany v karanténě hlášených kontaktů neudělala statisticky vůbec nic. Právě hlášení kontaktů, více než akceptace vlastní karantény, bylo nosnou ideou „izolačky.

Co na to na celé říct? Od 17 000 pozitivních za den na konci února jsme se dostali na přibližně 40 % a díky jaru a teplu, případně očkování, to bude stále lepší. Podíl březnových opatření na tom všem je marginální, dost možná dokonce nulový. Co nás bezcenné testy a kompenzace stojí finančně, víme poměrně dobře. O destrukci právní, zdravotní a psychické darmo mluvit. Měsíc březen 2021 v Česku by měli den po dni zkoumat epidemiologové z celé planety, bohužel naši to asi až na výjimky neudělají, aby mnohé pochopili o rozdílu mezi zdravotnictvím a politikou.

předseda spolku Za branou, autor FB platformy Hnutí proti lockdownu