Kvalitní zpravodajství na ČT 24 a Radiožurnálu, které předvedly, jak je možné naplňovat veřejnou službu, a Mladá fronta Dnes, která nezapomněla na srovnání s rokem 1997, kdy odboráři zastavili rovněž vlaky.

Česká televize přenášela nejen zpravodajství ze světa a z průběhu stávky, ale poskytovala i dobrý servis těm, kteří se chtěli někam vydat na cestu ve městech, kde stávky probíhaly. Informovala zcela střízlivě a nehystericky, zbytečně nic nedramatizovala: poskytovala službu. Něčeho takového nejsou komerční televize ani komerční rozhlasové stanice schopné, protože na to nejsou vybavené a jde jim hlavně o zisk, nikoliv o službu. Inzerentům prodávají své diváky za úplatu, zatímco ČT a ČRo si naopak diváci platí, aby jim takové a podobné služby poskytovaly: aby se mohli orientovat. Jejich užitečnost je za mimořádných okolností jako je stávka nenahraditelná zvláště pro šoféry, kteří Český rozhlas mohou poslouchat v autech.

A co vás zaujalo na srovnání se stávkou v roce 1997?

Dvě skutečnosti: za prvé, že i v únoru 1997 soud doručil tehdejšímu odborovému předáku Jaromíru Duškovi předběžné opatření, které stávku zakazovalo, jenže pan Dušek, jak v Mladé frontě Dnes prohlásil, soudní výrok ignoroval a prý snad rovnou před justiční stráží předběžné opatření hodil do koše. Do kanceláře pana Duška kvůli tomu později přišli policisté a chtěli vedení železničních odborů zadržet, ale nakonec byli z politických důvodů odvoláni. Tehdy byly vlaky zastaveny na čtyři dny a ne jen na jeden den jako letos. Není tedy pravda, jak některá média tvrdila, že jde o největší stávku v polistopadových dějinách.

Z toho ale vyplývá, že situace v České republice se standardizuje: soudní rozhodnutí jsou již respektována a tím se naše republika blíží - byť pomalu, alespoň v tomto bodě - staré Evropě a to je dobrá zpráva.

A co ještě vás překvapilo?

Zatímco po stávce v roku 1997 se situace uklidnila, již v průběhu včerejší stávky začali vypouštět odboráři do médií zprávy o tom, že čtvrteční protest je počátkem dalších a tvrdších podzimních protestů, které chystají, pokud vláda nezmění svůj postoj k reformám a nepřistoupí na jejich požadavky, to znamená zrušení reforem. Situace ve společnosti - jak už dlouho o tom hovoří v médiích profesorka Vladimíra Dvořáková - se silně radikalizuje a to je nový fenomén v naší společnosti. To je bohužel špatná zpráva.

Hovořil jste s uznáním o respektování soudu, ale kolem toho existují rovněž pochybnosti, na které média poukazovala...

Můžeme si za to ale sami, protože již v roce 1997 tehdejší ministr práce Jindřich Vodička urychleně předložil návrh zákona, který měl upravovat pravidla pro organizaci a průběh protestních stávek. Do dnešního dne žádná z vlád, ať byla pravicová či levicová, takový zákon nepřijala. Stávky totiž u nás kromě důsledků tzv. kolektivního vyjednávání nemají žádná pravidla. Nikde není třeba napsáno, kolik dní dopředu musí být stávka vyhlášena. V sousedním Německu jsou například politické stávky nelegitimní, ústava zajišťuje jen právo stávkovat za zajištění podpory pracovních a hospodářských podmínek, když krachne vyjednávání s odbory. Ve Francii, Itálii a dalších jižních zemích nemají stávky nic společného s odbory a jsou legitimní formou vyjádření veřejných názorů na práci parlamentu a vlády. Jak je vidět, je to zase tradiční česká chyba: nejasná pravidla tady všem vyhovují ze všeho nejvíce! Kdyby tady pravidla existovala, nemohlo by se říkat: "Odbory ukradly institut stávky a zneužily k normálnímu politickému boji." Média si naší nedůslednosti málo všímají a neupozorňují na nesplněné úkoly: jsou ve vleku aktualit místo důležitých informací.

Autor je novinář a spisovatel