To, co tam nebylo: šedesáté výročí zahájení pravidelného vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa zastínilo jiné výročí, a sice čtyřicáté výročí existence tzv. římských Listů, které v roce 1971 začal vydávat bývalý ředitel Československé televize a pozdější poslanec Evropského parlamentu Jiří Pelikán. Šlo o druhé nejdůležitější exilové periodikum po pařížském Svědectví Pavla Tigrida. Obě periodika se hojně pašovala i domů. Připomeňme, že mezi příjemci a distributory těchto periodik byli hlavně Petr Pithart a Jiřina Šiklová. A zrovna dnes, když o Jiřím Pelikánovi hovoříme, se v novinách objevila zpráva, že v Říme byla po Jiřím Pelikánovi pojmenována ulice, která sousedí v parku Villa Ada s ulicemi, které nesou jménba po Alexandru Solženicynovi a Alexanderu Dubčekovi.

Vraťme se ale k Listům, ty navazovaly na slavné Literární noviny z šedesátých let, které byly hned po okupaci v roce 1968 zakázány...

Historie Literárních novin je mnohem starší. Literární noviny byly založeny v roce 1927, letos oslaví 84. narozeniny a taky dodnes existují: řídí je šéfredaktor Petr Bílek a snaží se navázat na jejich bohatou tradici. Protože tyto noviny byly v šedesátých letech různě zakazovány komunistickou mocí, vždy, kdy se situace uvolnila, znovu se registrovaly pod novým názvem: na jaře roku 1968 začaly vycházet pod názvem Literární listy a naposled jako Listy. A právě na tuto tradici navázal v římském exilu, kam se Jiří Pelikán uchýlil, protože tam byl po okupaci v roce 1968 odsunut z postu ředitele televize na nátlak Moskvy jako kulturní atašé a měl tam kontakty. Jak z jeho nedávno vydané korespondence s pozdějším redaktorem tohoto periodika Dušanem Havlíčkem vyplývá, o vydávání začal uvažovat Jiří Pelikán od podzimu roku 1969, ale nejprve musel požádat domov o souhlas, protože morální právo na vydávání měli ti, co původní Literárky vydávali v Praze. Souhlas z Prahy přišel a první dvě zkušební čísla vyšla ve starém novinovém formátu již v roce 1970. Nepravidelně, s ambicí být dvouměsíčníkem, začaly listy vycházet od roku 1971 a od konce sedmdesátých let i s velkou prázdninovou přílohou v redakci A.J. Liehma s názvem Letní čtení.

Kdo se na vydávání podílel?

V různých dobách různí lidé a také se Listy tiskly v různých zemích: nejen v Římě, ale i ve Vídni, Paříži či v Kolíně nad Rýnem, kde jsem se chvíli na jejich redigování podílel i já. Ale abych jmenoval alespoň ty nejdůležitější, kteří tvořili redakční radu, tak to byli dále pánové Hejzlar, bývalý ředitel Československého rozhlasu, Milan Horáček, tehdy aktivní politik ze strany německých Zelených, fyzik František Janouch, historik Karel Kaplan, ekonom Jiří Kosta, novináři Karel Kyncl, Vladimír Tosek a Milan Schulz, politik Zdeněk Mlynář, ekonom Ota Šik či vydavatel z nakladatelství Index Adolf Müller. Předplatné v exilu činilo 10 DM a v roce 1978 registroval vydavatel již 2500 abonentů.

Jak na vydávání Listů reagovala tehdejší komunistická vláda v Československu?

Jak z korespondence Jiřího Pelikána vyplývá, naše vláda žádala již na začátku roku 1972 italskou vládu, aby Pelikána vypověděla a zakázala vydávání Listů. Pelikána sice nevypověděli a ani mu nemohli zakázat vydávání, ale přerušili jeho spolupráci s televizí RAI-TV, protože měli obavy z toho, že by Češi vypověděli jejich korespondenta. Jiří Pelikán tak na čas přišel o jeden ze svých příjmů a musel začít přednášet na univerzitě moderní dějiny po druhé světové válce. O dva roky později, v roce 1974, se pokusila naše zahraniční rozvědka Jiřího Pelikána vystrašit nebo zabít, když mu poslala fingovanou poštovní zásilku s trhavinou. Naštěstí se mu nic závažného nestalo. Od roku 1979 byl až do roku 1989 italským poslancem Evropského parlamentu a útoky na něj se už neopakovaly, i když - jak se zdá - jeho korespondence byla zřejmě celou dobu pod kontrolou, což asi nebylo moc složité, protože se sám pamatuji, že mu římská pošta strkala každý den balík dopisů na chodbě mezi litinové ozdoby na madlech. Od roku 2003 vycházejí Listy v Česku a vydávají je pánové Václav Burian a Tomáš Tichák a šéfredaktorem je Václav Žák.

Autor je novinář a spisovatel