Tentokrát bych spíše připomněl kauzu, která se táhne dlouho a která v posledních dnech akceleruje, ač se o ní v médiích nehovoří, a týká se bývalého kameramana České televize Vladimíra Tůmy. Ten údajně sám bez pomoci Státní bezpečnosti na svůj vlastní reportážní magnetofon nahrál poslední rozhovor s Janem Palachem, který se upálil v Praze u Musea dne 16. ledna 1969. Ač je pamětníkům jasné, že k ostře hlídanému Janu Palachovi se nikdo bez souhlasu Státní bezpečnosti nemohl ani přiblížit, natož dostat a něco s ním nahrát, on začal tvrdit opak a začal ze sebe dělat zuřivého reportéra, který si Jana Palacha vážil a rozhodně na něm nevydělával.

Dokument Kristiny Vlachové s názvem Poselství Jana Palacha, který byl odvysílán ke 40. výročí této tragické události před dvěma lety v ČT, ale hovoří o něčem jiném...

Právě na ten Vladimír Tůma nereagoval, ale když Kristina Vlachová před časem o Vladimíru Tůmovi promluvila na stránkách Reflexu a časopisu Synchron, tak ji zažaloval. V obou článcích Kristina Vlachová uvádí, že Vladimír Tůma je registrován jako důvěrník StB s krycím názvem Vořech a že byl vedoucím stranické skupiny KSČ hudební redakce České televize. Vladimír Tůma podal na autorku žalobu na ochranu osobnosti a řadě dalších lidí či redakcí žalobou vyhrožuje, ač Kristina Vlachová měla vše, co tvrdila, řádně zrešeršované. Snad jen pojmenování předseda stranické organizace redakce bylo nepřesné.

Drzost Vladimíra Tůmy donutila ale jeho bývalé spolupracovníky, aby se pokusili najít jeho osobní svazek, a to se jim po čase nakonec podařilo.

A co ve svazku stojí?

Tyto informace si může vyžádat každý soud a obsahují tři dokumenty, které všechna tvrzení vyslovená dokumentaristkou Kristinou Vlachovou a posléze uváděná v médiích, jen potvrzují. Našly se tři důležité dokumenty: Vlastnoručně psaný životopis z 11. srpna 1965, dotazník z 20. července 1974 a komplexní hodnocení. Z uvedených dokladů vyplývá, že soudruh Vladimír Tůma byl v roce 1961 přijat jako kandidát KSČ na FAMU. Do strany vstoupil v době vojenské služby, kterou vykonával na ministerstvu vnitra, které mělo dva druhy vojsk: Pohraniční stráž a Vnitřní stráž. Soudruh Tůma sloužil na politickém oddělení Vnitřní stráže Ministerstva vnitra, kde v roce 1963 vstoupil do KSČ jako řádný člen. Během vojenské služby spolupracoval s Veřejnou bezpečností, a sice s její kriminální službou, pro kterou natočil film. Tehdy si tedy evidentně získal důvěru bezpečnostních složek, které ho mohly později využívat, a proto byl zřejmě vytipován za důvěrníka. O spolupráci soudruha Tůmy s StB i o tom, že tento novinář od něj koupil nahrávku za 500 DM, se hovoří i v knize holandského novináře Dicka Verkijka Od pancéřové pěsti k pancéřové vestě a toho rovněž nikdy nezažaloval. Kolega Verkijk se rovněž nabídl, že přijede svědčit proti soudruhu Tůmovi. Kolegům v ČST, kteří to mohou rovněž dosvědčit, soudruh Tůma tvrdil, že originály rozhovoru jsou v TVSwiss

Podobně je potvrzeno svědectvím několika spolupracovníků soudruha Tůmy, že byl vedoucím stranické skupiny KSČ hudebního vysílání ČST, což stvrzoval i hudební redaktor dokumentu Václav Fiala. I tato informace je rovněž doložitelná z jeho dokumentů.

To se tedy nezbývá než si přát, aby se soud konal co nejdříve a věci byly uvedeny na pravou míru...

Samozřejmě, proto o tom dnes hovoříme. A my musíme doufat, že soudní spor soudruh Vladimír Tůma, narozený 29.11.1936, dnes bytem v Lukách pod Medníkem u Prahy, prohraje a bude muset zaplatit jak soudní výlohy, tak advokáty žalovaných. Povinností intelektuála je každé diktatuře se vzepřít nebo jí alespoň nepomáhat. Stará moudrost praví: Je hrozné patřit k obětem, ale ještě horší je patřit k pachatelům. Soudruh Vladimír Tůma, podle doložitelných informací, k nim patří!

Autor je novinář a spisovatel