Pondělní článek Mirky Spáčilové v Mladé frontě Dnes s názvem Česká televize se mění. Musí. S podtitulem Diváci si musí zvyknout, že na žádném programu nebude všechno. A tvůrci na tvrdší podmínky. Většina posluchačů si hned v Novém roce všimla, že pořad Události, komentáře se přesunul na kanál ČT 24 a sportovní události na ČT 4 a podle zmíněného článku přesun neubral třeba pořadu Události, komentáře diváky. Navíc je možné tento pořad sledovat i na internetu.

A jak se změní dva hlavní programy ČT 1 a ČT 2?

Podle ředitelky programu ČT Kateřiny Fričové večery na dvojce směřují k výběrové nabídce: to znamená, že by se tato stanice soustředila na dokumenty, pořady o umění a filmovou klasiku. Nejtěžší otázka zní: Co s prvním kanálem, který dle autorky připomíná jen nešikovnou imitaci komerčních kanálů. Další otázka zní: když se bude muset šetřit, znamená to méně vyrábět? Na tuto otázku zatím nikdo neodpověděl: hovoří se pouze o restrukturalizaci a o tom, že změny budou zásadní, nesrovnatelné s žádnými jinými změnami v dějinách ČT a měly by se týkat hlavně dramatické tvorby, kterou by vyráběly nezávislé soukromé produkce. Jenže, jak článek ukazuje, pokud ovšem budou o objednávkách v ČT rozhodovat stejní lidé, nic moc se nezmění, jen výroba se zprivatizuje. Taky by to chtělo, aby každý kanál včetně zpravodajského měl vlastního intendanta, který by nepodléhal generálnímu řediteli. Generální ředitel by jen rozhodoval o rozpočtech, směrování kanálů a nesl by odpovědnost za nezávislost celé instituce před veřejností. Měl by být radními neodvolatelný.

Existuje nějaký jiný model, než přenesení výroby na soukromé producenty?

Ano a ten propaguje náš porevoluční asi nejúspěšnější producent Čestmír Kopecký a říká mu producentský systém, který starý spor mezi dramaturgií a výrobou deleguje na jednoho člověka a ten pak nese osobní odpovědnost jak za finance, tak za uměleckou hodnotu díla. Pan Kopecký mi řekl: „V okamžiku, kdy se dělí pravomoci a odpovědnost na více osob, není možné identifikovat, kdo dílo poškodil, nebo kdo k němu přispěl. Po příchodu ředitele Jakuba Puchalského a jeho programového ředitele Gordona Lovitta v roce 1998 byla zavedena centralizace a postupně se změnil systém na „v podstatě redakční“, velmi podobný jako byl za socialistické éry Československé televize. Došlo k centralizaci a funkce ředitele programu znova dostala jiný obsah. Nikoliv inspirační a programově skladební. Převládla zase direktivní moc… Za každý pořad zodpovídá šest lidí a pak ještě režisér. Konkrétní dramaturg pořadu slouží k vyřizování vzkazů a příkazů.“

A jak by to mělo podle Čestmíra Kopeckého vypadat konkrétně?

ČT by neměla vytvářet, ale vyhledávat tvorbu, podporovat ji a pěstovat. Chybí samostatnost producentů. Televize by neměla rozhodovat o tom, co a jak má vzniknout, ale měla by pomáhat tomu, co vzniká. Jde o vytváření podmínek. Představa, že nějaký osvícený ředitel programu nadiktuje, co se má vysílat, je lichá. Producenti mají vyhledávat a podporovat a pěstovat to, co je kvalitní a potřebné. A protože výší honorářů pro tvůrce, producenty, nebo dramaturgy nemůže Česká televize konkurovat komerční sféře, měla by si systematicky pěstovat a vychovávat takové zaměstnance a spolupracovníky, kterým bude práce ve veřejnoprávní televizi dávat i něco navíc, kvůli čemu tam zůstávají. Lidé, kteří tam pracují, by měli mít radost z toho, co tam vytvářejí.

A jak to konkrétně vypadá dnes?

Podle pana Kopeckého například jednání s nezávislými producenty trvá na Nově týdny a v České televizi měsíce. Legendární kolečko, při podpisu smlouvy, je v praxi několikaměsíční kalvárie, kdy jeden dílčí dokument podepisuje více než deset lidí.

Takhle se otrávilo i několik předních tvůrců, jako jsou pánové Svěrák a Hřebejk, kteří odešli k Nově a budou se jen těžko vracet. Mezitím pochopili, že tam mají například u filmů větší odměnu z tržby, která se odvíjí z návštěvnosti. Když srovnatelný film děláte pro Novu, která má účinnější propagaci, tak na něj přijde třeba i milion diváků, na podobný film na ČT 400 tisíc, a to je ve výsledku velký finanční rozdíl, jestli dostanete deset procent z milionu nebo deset procent ze 400 tisíc, to každý pozná hned.

Autor je novinář a spisovatel