Dvě televizní události: BBC pozvala koncem minulého týdne do svého prestižního pořadu Question Time poprvé představitele xenofobní Britské národní strany Nicka Griffina. Proti tomu se protestovalo před londýnským studiem. A u nás mě zaujalo rychlé ukončení moderování Milana Šímy diskusního pořadu Partie na Primě. Milan Šíma tam překvapivě vydržel jen necelé dva měsíce. Konečným důvodem ukončení spolupráce bylo prý to, že ředitel stanice Marek Singer mu nedovolil pozvat do nedělního pořadu Miloše Zemana a změnil hosty i moderátora. Na obrazovce se objeví Jan Punčochář, zástupce šéfredaktorky zpravodajství Primy Jitky Obzinové.

V čem jsou tyto dva případy rozdílné?

Hlavně v tom, že BBC je veřejnoprávní stanice, kdežto Prima je privátní stanice, takže jejich povinnosti jsou rozdílné. BBC plní funkci veřejné služby, jak jí to předepisuje zákon a ředitel tam nemůže šéfredaktorovi nic nařizovat. Protože se ale Britská národní strana - i když je stranou extrémistickou, přijímá například za členy jen občany bílé pleti - dostala do Evropského parlamentu (v červnu získala šest procent hlasů a má tam dva poslance), tak ji odmítnout podle stávajícího kodexu nemohli. Ač podle následných průzkumů pro The Daily Telegraph 43 procent obyvatelstva Velké Británie je proti tomu, aby BBC takové hosty zvala, zdá se, že této straně to v době krize mírně pomohlo: čtyři procenta chtějí extrémisty volit určitě a další tři procenta respondentů to udělají pravděpodobně, což by v součtu mohlo být o jedno procento víc, než kolik hlasů dostali v evrovolbách. Odhad se ale pohybuje v rámsi statistické chyby. Berou-li ho Angličané tak vážně, je vidět, že ani nepočítají s tím, že by se mohlo při průzkumech švindlovat.

A v čem jsou naopak oba případy podobné?

V tom, že se začíná nejen u nás diskutovat o zasahování do dramaturgie pořadů, tedy do výběru hostů: Ve veřejnoprávní televizi je třeba se chovat v politických debatách, zpravodajství a publicistice vyváženě, ale přesto se naskýtá otázka: co s extrémisty, i když jsou v parlamentu? Je to podobné jako u nás, když někteří lidé protestují proti komunistům, když je zvete do debat. Mají se kvůli extrémistům měnit zákony? Nebo stačí změny kodexů? O tom se bude ve Velké Británii vést jistě hlubší diskuse.

Na druhou stranu postup ředitele Primy je zvláštní v tom, že neodpovídá logice jednání soukromých subjektů, kterým jde normálně hlavně o sledovanost, podle které se odvíjí cena inzerce. Přece je evidentní, že souboj pana Zemana s Topolánkem by měl mnohem větší sledovanost než souboj pana Ratha s Julínkem. Takové rozhodnutí vzbuzuje vážné podezření, že se Prima nechová jako běžný privátní subjekt, ale chce hrát roli i politickou jako například americká stanice Fox News Ruperta Murdocha či u nás svého času Nova Vladimíra Železného. Bývalý vedoucí pracovník zpravodajhství Primy Jan Tuna napsal na svém blogu, že politické tlaky na něj a později i na Šímu již byly vyvíjeny dlouho, že tímto rozhodnutím jen vyvrcholily a že ředitel Singer má blízko k podnikateli Ivanu Zachovi, který hájí zájmy sociální dmokracie. ČSSD vidí v Zemanově straně nebzepečí, protože by jim mohla dle odhadu odebrat až tři procenta hlasů.

To je ale sporné: Připomeňme, že už tomu bylo u nás i opačně, jak mi nedávno sdělil producent Čestmír Kopecký: Nejprve Česká televize pravicového extrémistu Sládka do televize nepouštěla a když ho na obrazovku pustila a lidé slyšeli a viděli, jak se vyjadřuje, jeho preference začaly padat. S pravěkými politiky by tomu mohlo být podobně.

Autor je novinář a spisovatel