Samozřejmě způsob referování o prezidentských volbách v našich médiích, který se soustředil převážně na popis euforie z vítězství sedmačtyřicetiletého Afroameričana Baracka Obamy, na výčet těžkých úkolů, který před ním budou stát, a samozřejmě na radar. V těsném závěsu pak ale za Obamou zabíraly místo hlavně v novinách rozhovory s panem Ďuričkem, který je vrahem pana Kočky mladšího, či jeho otcem, provozovatelem Matějské pouti. Naše média se z velké části proměnila v mix povrchního referování o volbě nejvlivnějšího muže světa a účelovou sebeprezentaci vraha, které ani neodporovala. Výjimku tvořily Hospodářské noviny a částečně i Mladá fronta Dnes díky znalostem americké situace Milana Vodičky.

O čem to svědčí?

O tom, že konkurence se přiostřuje a emoce se prodávají lépe než informace. Majitelé novin rovněž tím, že se vyvázali z kulturního provozu, přestali cítit odpovědnost za obsah svých médií. Důležité jsou jen příjmy majitelů médií, ale i pánů, jako jsou Kočka a Ďuričko. Tito lidé jsou bohatí, a proto se o nich píše.

Naše civilizace se někdy kolem zlomu tisíciletí prudce proměnila a společenský status a výkonnost již spolu přestávají vzájemně souviset. Dříve se v naší civilizaci uznával hlavně výkon, pokud byl něčí výkon mimořádný, stal se prominentem, požíval obecnou úctu. To již přestává platit a čím dál tím víc je úspěšnost spojená buď s bohatstvím, nebo dokonce jen s popularitou. Proto se hovoří o refeudalizaci společnosti.

Jinými slovy bohatství dostalo charakter idolu, protože je lehce měřitelné, má obecné uznání, a to i tehdy, když má nejistý původ a existují náznaky napojení na podsvětí. Dokonce politikům už nevadí se s takovými lidmi stýkat či dokonce přátelit. Práce, ať jakkoliv výjimečná, už nepřináší bohatství, ani uznání. Nikoho neudělá slavným a to naši společnost ohrožuje.

Vraťme se k americkým volbám, co jsme, podle vás, při referování zanedbali?

Hlavně to, že jde o velký průlom v oblasti společenské psychologie. Ve Spojených státech amerických se zdá, že symbolicky padla rasová bariéra. Američtí otcové zakladatelé sice napsali, že všichni muži jsou si rovní, protože byli stejně stvořeni, ale zároveň vlastnili otroky, a právě toto téma způsobilo občanskou válku před 140 lety, tedy válku mezi Severem a Jihem. Konec segregace přineslo až hnutí v šedesátých letech, bez nějž by Obama ani nevystudoval a Colin Powell či Condoleezza Rice by nebyli ministry. Obama tedy dnes symbolizuje otevřenou společnost, v níž se bourají bariéry předsudků a strachu, politika lži a nenávisti, jak mi napsal z Harvardu Jacques Rupnik, byla poražena. Tohle se u nás, kde vládne ještě řada předsudků vůči lidem jiné barvy pleti i vůči třeba emigrantům, málo respektuje, ač je to velký problém: V současné vrcholné české politice, jak napsaly Hospodářské noviny, Rom, černoch ani Asiat nepůsobí, ač se s nimi setkáváme denně skoro na každém kroku.

Autor je novinář a spisovatel