Nejdostupnější v naší zemi jsou hazardní hry, produkující armádu gamblerů. Zatímco u nás jeden herní automat připadá na 170 lidí, ve Francii na 18 000. Zatímco v Praze máme 99 kasin, ve Vídni pouze jedno. Přitom naše vláda má k dispozici studii, podle níž gamblerství u nás nehrozí. Vypracovali ji ovšem lidé z nadačního fondu Esentia, který se údajně nechal hazardem sponzorovat.

Patologický hráč je v očích psychiatrů nemocným člověkem: jeho poruchy jsou spojeny s životem na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot. Gambleři se zadlužují, lžou, porušují jeden zákon za druhým, aby získali peníze na svůj hazard a unikali dál placení dluhů.

Náš autor Martin Svoboda, předseda občanského sdružení Občané proti hazardu, čerstvý nositel Ceny E. E. Kische za svou knihu "Já, hráč" (304 stran, vydalo nakladatelství Daranus v Praze), byl ambiciózním mladým mužem, založil a vedl tenisovou školu, studoval práva, živil se obchodem s realitami - ale propadl hazardu: v ruletě prohrával čím dál víc a jeho celkový účet za čtyřleté období hazardu činil 7 800 000 korun. V tom jsou vlastní zdroje, rozprodeje, půjčky, peníze získané na hranici zákona, dluhy na daních, sociálním a zdravotním pojištění.

Dnes už se dostal z nejhoršího, naopak stojí v čele občanského sdružení Občané proti hazardu, které na internetu zveřejňuje svá prohlášení a v nich reaguje na průběžné útoky sdružení Spelos, jehož členy jsou provozovatelé hazardu. Zároveň uvádí, že k myšlence boje proti hazardu se postupně přidalo Transparenty International ČR a další místní občanské iniciativy. Problém pseudolegálního hazardu, který Spelos obhajuje, patří mezi nejzásadnější v celkovém úsilí proti gamblerství. Jde tady zejména o regulaci přebujelého neadekvátního tvrdého hazardu alespoň na evropskou úroveň.

Svobodova kniha, napsaná v žargónu hovorovou češtinou, je upřímnou a otřesnou výpovědí kdysi pyšného a vcelku úspěšného člověka. Zároveň také varováním pro ty, kteří se poznenáhlu svým gamblerstvím dostávají na hranici zločinu (vymáhání splátek, zpronevěry, krádeže nebo podíly na nich, bezprostřední násilí, korupční delikty, ale i účast na sebevraždě, kterou končí u nás ročně stovky gamblerů a která je dnes nepopiratelným trestným činem i v novém trestním zákoníku).

Pro další charakteristiku knihy jsou výmluvné samotné názvy jejích vystupňovaných kapitol: Ohlížím se zpátky, Zlákala mě ruleta, Propadl jsem gamblu, Půjčil jsem si čtvrt melounu, Vzal jsem si další úvěr, Přetvařoval jsem se dál, Skončil jsem u Providentu, Zachrání mě Filip?, Chci spáchat sebevraždu, Konečně jsem se přiznal, Vyhrabu se z těch sraček?, Vrátil jsem se do herny, Vzal jsem bokem peníze, Byl jsem v pasti, Jak jsem prodával mobil, Zbylo mi pět dolarů, Naháněl jsem Filipa, Zaplatil jsem za sex, Vyhodili mě z realitky, Pronásledovala mě lichvářská půjčka, Předstíral jsem prodej bytu. A tady stop-střih: Umřela mi maminka, Napsal jsem mámě dopis, Schovával jsem se, Dostal jsem kartu "štěstí", Účet za blbost.

Velmi užitečné jsou dodatky: Co je co ve světě herny, Fakta kolem rulety, Stop hazardu, O obětech a lovcích, O boji proti hazardu aneb gambling mezi paragrafy. Neméně velmi čtivý a přesvědčivý je doslov JUDr. Miroslava Antla, vysokoškolského pedagoga a známého senátora, který spolu se čtenáři chce uvěřit, že se Martin do "sráčovny" už nikdy nevrátí. "Ostatně ve sráčovnách, stejně jako v senkrovně a v septiku, bývají hlavně exkrementy, odpad a kaly…

Od naivity až k tragickému zoufalství vlastnímu a svého nejbližšího okolí, rodiny, dětí – taková byla cesta jednoho z gamblerů, který se svými pocity a zejména implicitně zprostředkovanými zkušenostmi vystupuje nyní na veřejnosti knihou, která stojí opravdu za přečtení a rozšíření.

listopad 2012