Právě jsem dočetl knížečku Ivana Brože Detektiv Pinkerton a ti druzí, věnovanou špionáži za americké občanské války v 19. století. Je to objevné dílko – zatím jsem žádnou publikaci v češtině o vyzvědačích z té doby nečetl. Ostatně autor ani žádnou v literatuře neuvádí.

Byl to ještě věk vysloveně osobního vyzvědačství, žádné technické prostředky neexistovaly. Každý vyzvědač tedy šel sám do boje, a to s vědomím, že když ho chytí a usvědčí, mohou ho oběsit. Tímto způsobem také někteří z nich skončili. Ale mnozí další se zase zachránili. Ovšem pro většinu z nich je jedno společné – když bylo po všem, těžko bojovali za své uznání. Což je věc, která přetrvává dodnes. Přesto při četbě těchto příběhů mám pocit, že tehdy byla doba větší rytířkosti a čestnosti.

V názvu je Pinkerton – to není náhoda, majitel téhle první americké a legendami opředené detektivní kanceláře špionil pro Sever, tedy pro prezidenta Lincolna, který ho o to osobně požádal. On a jeho lidé se těchto úkolů zhostili většinou se zdarem, nikoli však vždycky – i to je v tomhle světě normální. Kromě toho ještě existovala výzvědná služba armády Severu. Samozřejmě i Jih měl tajnou službu, byť ji zformoval s menší zdržením. Menší garnitura tajných agentů pracovala i v Evropě.

Vyzvědači obou stran působili se střídavými úspěchy, nicméně to, nakolik přispěli k vítězství Severu, není jasné. Myslím, že v tom hrály větší roli jiné věci, jako třeba větší zázemí financí a průmyslu, možná i jiné – o tomto období moc nevím.

Pinkerton vyšel jako čtvrtý svazek obnovené edice Magnet, která kdysi vycházela v Našem vojsku, jestli se nemýlím, a v normalizačních letech se zvrhla v politický škvár. Nevím, jestli je šťastné ji obnovovat. Ale budiž, čtenáři si to nepamatují. Teď se k její nové podobě spojily nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost. V pevné vazbě je 130 stránek textu plus černobílá fotografická příloha. Kniha má přitažlivou obálku. Zato však zadní strana vypadá děsivě – malými písmenky vábí na mnoha řádcích čtenáře, aby si tuhle knihu koupil. Kdo to má číst?

Přesto ji k četbě doporučuji.

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz