Chtěl bych být v okamžik, když čtenář přečte tento titulek a kdo je pod ním podepsán, "muška jenom zlatá", abych viděl, jak se dotyční čtenáři tváří. Co? Říše?! Jaká říše, co?! A naše? Jaká naše?!

No jistě že naše. Naše rakouská říše. Jak jsme zpívali - tedy naši předkové - nadšeně až freneticky, tedy bouřlivě nadšeně: "Říš rakouská nepomine, sláva vlasti císaře…!" Hudbu složil r. 1797 Franz Joseph Haydn, pro císaře Františka II. (I.).

Poslechněte si její slova. Nepodepsal by se pod většinu textu každý z vás? Kdyby se zaměnilo Rakousko jen za vlast? A císaře za presidenta a vládu?

1. Zachovej nám Hospodine
Císaře a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne
Ať je moudrým vladařem
Hajme věrně trůnu Jeho
Proti nepřátelům všem
Osud trůnu habsburského
Rakouska je osudem.

2. Plňme věrně povinnosti
Braňme právo počestně
A když třeba, s ochotností
V boj se dejme statečně ….

3. Čeho nabyl občan pilný
Vojín zbraní zastávej
Uměním i vědou silný
Duch se vzmáhej, jasně skvěj
Bože račiž přízeň dáti
Naší vlasti milené …..

4. Stůjme k sobě v každou chvíli
Svornost jenom moci dá
Spojené kde vládnou síly
Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine
Tak se dílo podaří
Říš Rakouská nezahyne
Sláva vlasti, Císaři!

"Říš rakouská" zahynula a od té doby jsou tady pěkné zmatky. Ovšem mylná je představa, že předtím nebyly.

Jsou slova a myšlenky, které platí stále a není je v zásadě potřeba moc korigovat. A jsou knihy, mnohdy neznámé a zapomenuté, které bychom měli znát. Jednou z nich je kniha-učebnice, o níž se nezmiňuje ani Wikipedie při vyjmenovávání děl slavného autora. Tím je jeden z nejlepších českých historiků, rektor University Karlovy Josef Pekař. A ta knížka se jmenuje jak uvedeno v titulku. S podtitulem "Se zvláštním zřetelem ke královstvím a zemím v Říšské radě zastoupeným".

Dále je na titulním listě uvedeno: "Pro nejvyšší třídy škol středních" napsal Josef Pekař.

Schváleno výnosem c. k. Ministerstva kultu a vyučování ze dne 9. dubna 1914 Č. 12. 148.

Asi si říkáte, co proboha může být zajímavého na sto let staré učebnici dějepisu pro nás dneska? No všechno, přátelé, všechno. Poměrně útlá knížka pregnantně a jasně vysvětluje vše od dob římských až po... no až po rok 1914. Domníváte-li se, že půjde o nějakou "úlitbu panstvu" či podlézání a překrucování pravdy, naopak. Pan profesor byl seriozní historik. Ovšem věřící křesťan a katolík.

Přesto se k našemu údivu můžeme dočíst podstatně jiné informace, než nás učili soudruzi a soudružky a co bohužel učí naše děti a vnuky, informace přecezené překrouceným Jiráskem přes bolševické brýle, ještě dnešní učitelé. Tedy spíše učitelky.

Namátkou: Husův proces v Kostnici: Teprve když byl nad Prahou vynesen "interdikt" (inter-dicere, zakázat: znamená zákaz účasti na svátostech a je to druhý nejtěžší církevní trest po exkomunikaci)a německé obyvatelstvo se chystalo vztáhnout ruce na Husa a probořit Betlém (Kapli), uprchl z Prahy. Bojovný duch Husův však zlomen nebyl. Dále kázal a psal po venkově v duchu reformního… (V Kostnici před koncilem).. Hus byl přesvědčen, že učí dobře katolicky, a že je lepším katolíkem než jeho protivníci… ale při zásadě, že křesťan nesmí poslechnout rozkazu představených, není li ve shodě s Písmem svatým, (na svýchnázorech) setrval... Byl prohlášen za zatvrzelého kacíře a hned upálen..

A vůbec se dočtete mnoho zajímavých informací. Nedávno otištěný rozhovor s knížetem Lichtenštejnským, kde nám byl tento rod dáván za vzor, poněkud kazí Pekařovo konstatování:

Rok 1622 ….. byla protestantská česká šlechta takřka najednou vyvlastněna... konfiskaci propadly více než ¾ země. Tento neobyčejný převrat se nedál bez podvodných praktik, jimiž s obohatila řada kořistníků…. Znehodnocení české mince provedl Lichtenštejn, když ji pronajal v letech 1622-23 nepoctivé obchodní společnosti…

Kdo čte můj seriál Krvavá léta, může si z učebnice doplnit vědomosti o vztazích mezi Čechy a německý mluvícími Rakušany a vůbec národnostním boji v Rakousko-Uhersku - má k dispozici kapitolu "Pokusy o vyrovnání české".

Máte-li doma studenta, který se marně pokouší najít nějaký smysl učení se dějepisu z dnešních učebnic, trpících myšlenkovou koktavostí a chudou návazností dějů na sebe, je to kniha pro něj. Ovšem ještě lépe by si ji měli - nebo měly - opatřit všichni pedagogové humanitních věd, aby se většina z nich konečně něco dozvěděla o našich dějinách. Obávám se však, že někteří publicisté, avantgardní umělci a mnozí politici by mohli utrpět duševní otřes. Kdyby zjistili, že "všechno je jinak" a že ty "hrůzy", co se prý odehrávají pouze a výhradně teď, za "českého kapitalismu – nejhorší urážka jaké jsou schopni", tady byly už od dob Římanů. Jen v jiných kulisách. Protože ani lidé se od té doby nezměnili.

Ostatně, kdo by si nepřál:

Zachovej nám (Hospodine)

Císaře (presidenta a vládu) a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne
Ať je moudrým vladařem

Nebo

Plňme věrně povinnosti
Braňme právo počestně

Či

Stůjme k sobě v každou chvíli
Svornost jenom moci dá
Spojené kde vládnou síly
Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine
Tak se dílo podaří

Tahle hesla a zásady, jen poněkud upravené do moderní mluvy, čteme a posloucháme dnes a denně. Takže jak se zdá, Masaryk sem, Masaryk tam, je v nás to "staré Rakousko" hlouběji, než si myslíme - a než tuší dnešní Rakušané. Na dvě stě stránkách knihy malého formátu naleznete dokonalý koncentrát přesných historických údajů o "naší říši". A tedy vlastně i o nás dnes.

Vydal, po nalezení starého výtisku v antikvariátu, můj přítel Leo Křížek v nakl. Elka Press, za což mu patří dík.

Málokdy jsem četl sto let starou knihu s takovým zájmem jako tuhle. A pro studenty a učitele je to přímo koncentrovaná studnice vědomostí.

Stručné, jasné, výstižné. Z takové učebnice se to holt učí…