Sobota 14. září 2024, svátek má Radka
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KNIHA A HISTORIE: Tato fakulta bude rudá!

Snad žádná jiná fakulta naší Alma mater – Univerzity Karlovy, ale ani jiné instituce vysokého školství u nás – nebyla pod takovým drobnohledem, přesněji „komunistickým dohledem“, ale tím pádem i středem veřejné pozornosti, jako Filozofická fakulta (nadále FF UK). Spojena se jmény známými doma i v literárním světě, jejichž nositeli byli mj. Jan Mukařovský, Albert Pražák, Bohumil Mathesius, Bohuslav Havránek, Karel Krejčí, Felix Vodička, Květuše Sgallová, František Buriánek, Antonín Jelínek, Milena Honzíková, Emil Lukeš, Jaroslava Janáčková a následovat by mohl dlouhý seznam z přebohatého rejstříku, uvedeného v čerstvě vydané knize „Tato fakulta bude rudá!“ (Akropolis, Praha 2010, 728 stran).

Původcem, editorem a redaktorem knihy je profesor PhDr. Jiří Holý, DrSc. z Ústavu pro českou literaturu a literární vědu FF UK (*1953) - v redakční spolupráci Mgr. Katky Volné (*1976), známé již z první knihy „Prověřená fakulta“ z roku 2009. V ucelené podobě se podařilo prostřednictvím 18 autorizovaných rozhovorů s pamětníky (pedagogy i studenty), dále dobových dokumentů a historických textů obsáhnout jedno dějinné a významné půlstoletí. Připravit vlastně základ ke zkoumání dějin české literárněvědné bohemistiky a vlastně dějin Filozofické fakulty, které je zatím v počátcích.

Dlouhé a členité je období, které kniha zahrnuje, bylo náročné pro samotné aktéry, pedagogy i absolventy z padesátých let, poznamenaných ideologickým dogmatismem, a také přílivem průměrných komunistických absolventů dělnických kurzů, z let šedesátých se snahou o liberalizaci výuky, pluralizaci kultury a demokratizaci, až po léta „normalizační“ s rozsáhlými čistkami, přísnou kontrolou a mnoha zásahy stranické a státní byrokracie. Tím vším je fakulta a její neustále se proměňující katedry, a tedy i kniha o ní, velmi zajímavá a čtenářsky přitažlivá. Román „Žert“ Milana Kundery má svůj původ na této katedře, stejně tak próza Jana Trefulky „Pršelo jim štěstí“ s atmosférou jejich vyšetřování, takže jejich všeobecná známost dodnes trvá, neboť autoři i protagonisté příběhů dosud žijí a jejich osudy jsou nadále pozorně sledovány. Pozoruhodné jsou názory a vzpomínky, někdy jen i epizody ze života výrazných osobností, které získávaly i ztrácely svou autoritu v postupně se měnících podmínkách.

Destruktivní působení Vítězslava Rzounka, který ovládal fakultu jako prorektor Univerzity Karlovy v letech 1972 až 1980, a kromě toho zastával ještě mnoho dalších funkcí v KSČ, Akademii věd, ve Svazu spisovatelů, zasahovalo nejen do jejího života, ale zejména do životů a osudů mnoha lidí. Jeho vzestupu a kariéře nikdo nebránil a jak ho charakterizují zpovídající - stal se fantomem a také netvorem, byl bystrý a také bezcharakterní, inteligentní a také rafinovaný, ctižádostivý a také demagogický (to zejména). Se zjevnou pomocí a zásluhou dvou všehoschopných soudružek Zdeňky Bastlové a její přítelkyně Evy Fojtíkové (manželky ideologického tajemníka ÚV KSČ) bezohledně „ničili nejen protihráče, ale i všechny, kdo je odmítali jednoznačně podporovat“. Tady má svůj původ i název knihy, neboť výrokem „Tato fakulta bude rudá!“ se její proslulý autor po celou dobu řídil, rozhodoval o titulech a vědeckých hodnostech, manipuloval lidmi, získával je za konfidenty, takže zákonitě postupně klesala mravnost a kultivovanost, celková kdysi proslulá náročnost na vysokou vzdělanostní úroveň. Vysloveně negativní ovzduší se mělo nazývat „normalizací“, přitom vše se odehrávalo na komunistické partajní úrovni, kde Rzounkovi stoupenci a aspiranti dokázali udržovat a posilovat svůj vliv na výuku, názory na četbu, literaturu, její proudy nebo směry a na jejich protagonisty. Kdo z nich si tehdy více uvědomoval, že vzniká nutně pokřivený obraz o naší literární minulosti a tehdejší kulturní a společenské realitě? V zdeformovaných poměrech se nutně rodily konflikty, stejně tak se dařilo některým únikům a směšným situacím.

Rozhovory a výpovědi pamětníků jsou obdivuhodně přesvědčivé, nic nezastírající, naopak dosti otevřené, i když události jsou vyprávěné se značným časovým odstupem. Nebylo asi snadné reflektovat osobní stanoviska k některým otázkám, vyžadujícím charakterizovat atmosféru a působení jednotlivých pedagogů. Podle editorů v několika případech bylo obtížné získat souhlas k vyprávění a zaznamenání vzpomínek, stanovisek, ale i konfrontací s odlišnými názory. „Nemám co zajímavého říct“, „Jsem už starý, ne všechno si přesně pamatuji“, „Mám obavy ze zkreslení“ – asi tak a podobně vyznívaly také odpovědi na vyslovená přání získat o dění na Filozofické fakultě pokud možno věrné údaje. Pochopitelně publikované rozhovory nemohou mít shodný stylový ráz, ale poslední slovo při jejich zařazení měli vždy zpovídající, mluvčí. Jsou osobité, bezprostřední a důvěryhodné.

Zaslouží si vyjmenovat těch 18 pamětníků a přečíst si jejich autentické odpovědi, a jak vidno, všechna jména jsou v naší literární veřejnosti dosti známá, mnohé o výpovědích napovídají jejich charakteristické titulky (uvedeno podle pořadí v knize): Zdeněk Pešat (*1927): Na katedře nebylo co vést liberálně ani stranicky ortodoxně, Miloš Pohorský (*1927): Fakulta se neustále proměňovala, Květuše Sgallová (*1929): Někomu pomůžeš, a on tě pak vyhodí, Miloš Hoznauer (*1929): Byli jsme zapálení a naivní, Zdeněk K. Slabý (*1930): Z reformovaného studia na fakultě jsem se poněkud vymykal, Antonín Jelínek (1930-2008): Na Nezvala vzpomínám docela rád, Jaroslava Janáčková (*1930): Musíš fungovat jako most, Vladimíra Gebhartová (*1931): Je těžké pochopit naše nadšení, Věra Menclová (*1938): V šedesátých letech tady byla báječná atmosféra, Vladimír Binar (*1941): Berete mi práci, kterou mám rád, řekl jsem Rzounkovi, Bohuslav Hoffmann (*1940): Katedra byla jasně rozdělená, Jiří Hošna (*1950): Přišel okamžik, kdy už nešlo mlčet, Eva Štědroňová (*1946): Lidé se rozdělovali podle toho, jestli byli slušní, Vladimír Heger (*1958): Plnily se „příkazy doby“, Miloš Zelenka (*1961): Beru to jako negativní zkušenost, Milan Pokorný (*1961): Na katedře jsem zažil nejhorší léta života, Petr A. Bílek (*1962): Byla to směšnohrdinská doba, Alexej Mikulášek (*1962): Atmosféra byla napjatá.

Poučné jsou v závěru některé učební texty, či jejich úryvky, z jakých měli posluchači fakulty čerpat vědomosti (Nástin dějin české literatury, Český román 70. a 80. let a jeho nadnárodní kontext), také autobiografické a fikční texty inspirované děním na fakultě (od Vladimíra Forsta, Hany Pražákové, dcery Františka Křeliny, jednoho z katolických spisovatelů, odsouzených v 50. letech, nepravděpodobné příběhy Miroslava Ivanova, Moje šílené století Ivana Klímy, emigrantský snář Vladimíra Bojara, Curriculum Květy Sgallové nebo Kamikadze Vladimíra Macury), jakož i nezbytné kalendárium se jmény učitelů a studijních předmětů, významných událostí a dokumentů. V letech 2008-09 vznikala kniha s viditelnou snahou o komplexní pohled, reflexi i sebereflexi a její nedávná veřejná prezentace na půdě Filozofické fakulty s hojnou návštěvou může napovědět, že o ni bude zájem. Kéž by poskytla impuls k dalším podobným vzpomínkovým a memoárovým publikacím o našem vzdělávání a tím i o našich nadějích v budoucnost celé společnosti, jako se to zdařilo u této zatím jediné fakulty Univerzity Karlovy.

Aston Ondřej Neff
14. 9. 2024

Za oknem je clona deště, píšu tyto řádky, kdy máme za sebou 30 hodin nepřetržitého deště. Ráno to...

Tomáš Vodvářka
14. 9. 2024

Aspoň si to myslí ten, kdo prodává tento slogan s portrétem Vladimíra Uljanova. Vedle něj je tam i...

Jan Bartoň
14. 9. 2024

Ona tak zvaná světová média jsou ale zejména média dlouhodobě fandící demokratům v USA.

Lubomír Stejskal
14. 9. 2024

Dva hrůzné příběhy, dva panovníci téže dynastie, otec a syn, a zcela odlišný přístup.

Jan Ziegler
14. 9. 2024

Vlak svobody projel na svobodu z komunistického otroctví.

Aston Ondřej Neff
12. 9. 2024

Dnešní stav je neschopný státní kolos plně převzatý od komunistů s formální nadstavbou...

Aston Ondřej Neff
13. 9. 2024

Potopeň je cosi mezi povodní a potopou a meteorologové nás ujišťují, že něco takového nás o víkendu...

Aston Ondřej Neff
11. 9. 2024

Už jsme si zvykli, že stát neumí stavět silnice a učit děti a doručovat poštu.

Václav Vlk st.
13. 9. 2024

Vše nasvědčuje tomu, že se Západ snaží znovu vyjednat jakousi novou mnichovskou dohodu na úkor...

Václav Vlk st.
11. 9. 2024

„Nihil novi sub sole“ (Nic nového pod sluncem) říkali už staří Římané.

kop Josef Kopecký, ČTK
14. 9. 2024

Déšť neustává, hladiny řek v České republice stoupají a počet míst s nejvyšším stupněm povodňové...

Lidovky.cz, ČTK
14. 9. 2024

Extrémní počasí zasáhlo kromě Česka i část střední Evropy. Z polské vesnice Glucholazy, blízko...

Michal Rapco, vlc Tereza Vlčková, dyn Josef Dyntr, ČTK
14. 9. 2024

Třetí povodňový stupeň je na více než 30 místech a dvou desítkách toků. Řeky nejrychleji stoupají...

dyn Josef Dyntr
14. 9. 2024

V České republice od čtvrtka prší a zklidnění se nedá očekávat ani o víkendu. Nejhorší situace je i...

Lidovky.cz, ČTK
14. 9. 2024

Americký prezident Joe Biden přivítal v Bílém domě britského premiéra Keira Starmera za sílícího...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz