aneb Tvrdošíjná prokurátorka

Ve chvíli, kdy jsem vydal 3. díl zprávy o znojemském justičním skandálu, dělal jsem si naději, že exprokurátorka Jarmila Goldová, která se v závěru veřejného zasedání dne 14. července 2015 nevyjádřila k rozhodnutí senátu předsedy Jaromíra Kapinuse, pochopí, že tuto hru prohrála a nevyvolá další zbytečné průtahy podáním stížnosti. Ale sotva článek vyšel, dostal jsem upozornění, že v příslušné rubrice internetových stránek resortu spravedlnosti se objevila zpráva, že již 14. července 2015 byl podán opravný prostředek. Zápis o něm je dokonce uveden před záznamem o vydání rozhodnutí a vyznačením vyřízení věci. Měl jsem proto pochybnost, zda nejde o omyl. Ale soud na upozornění na možnou chybu záznamu nereagoval a týdeník Znojemský týden psal 20.července 2015 o podání stížnosti s naprostou jistotou, takže nezbývá než věřit, že neuvěřitelné se stalo skutkem.

Je to další výstřelek ve znojemském justičním skandálu. Stížnost proti rozhodnutí se obvykle podává buď na místě při veřejném zasedání, což se zaznamená do protokolu, nebo si strany berou lhůtu na rozmyšlenou a rozhodnou se až po obdržení opisu písemného vyhotovení rozhodnutí. Exprokurátorka Jarmila Goldová volila třetí cestu. Nestálo by za námahu pozastavit se nad jejím postupem, kdyby neměl závažné následky.

Jediný jistý výsledek stížnosti je další prodloužení řízení o několik měsíců, čili pokračující ztráty času účastníků řízení a navýšení nákladů na straně státu i obžalovaných. Průtahů i tak již bylo dost: věc byla původně pravomocně ukončena 1.září 2005. K nezákonnému odmítnutí povolení obnovy procesu po odsouzení pravých pachatelů došlo 24. května 2012 a Nejvyšší soud ČR nařídil jeho opakování 19.listopadu 2013. Nové řízení bylo zahájeno 19.února 2015. Čekání na spravedlnost se skutečně hodně protáhlo, a i bez stížnostního řízení by polykalo čas dále: po povolení obnovy musí následovat nové meritorní řízení.

Exprokurátorka Jarmila Goldová nepochybně usiluje o to, aby rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse z r.2005 zůstal zachován. Mimo jiné, pokud by se jí to podařilo, otázka po její odpovědnosti za justiční omyl by ztratila smysl.

Zachování platnosti rozsudku z r.2005 by znamenalo obnovení stavu, jenž kritizuje v rozsudku z 19. listopadu 2013 Nejvyšší soud ČR: není možné, aby na jednoho pachatele připadali dva odsouzení.

Nerad předjímám výsledky soudních rozhodnutí, ale zde si to dovolím. Díky ničemnosti recidivisty Karla Peera došlo v souběžných řízeních o povolení obnovy procesu k prohloubení dokazování. Na scénu vstoupili svědci, o nichž se dříve nevědělo, a není prakticky možné, aby je někdo účelově připravil na vystoupení před znojemským soudem. Soudce Pavel Rujbr použil k doplnění dokazování i odposlechy telefonních hovorů obžalovaných a svědků. Vina Antonína Škrdly a jeho společníků byla spolehlivě prokázána již v rozsudku z r.2011, ale po řízení o povolení obnovy procesu, vedeného senátem Pavla Rujbra, je naprosto nezpochybnitelná. Současně bylo v tomto řízení vyloučeno spolupachatelství Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera. Mylnost rozsudku senátu Jaromíra Kapinuse z r.2005 je tak zřejmější než dříve.

Celá argumentace, kterou exprokurátorka Jarmila Goldová použila v závěrečné řeči dne 14. července 2015, popírá závěry tří na sobě nezávislých soudů a přehlíží výsledky dokazování. Pokud se paní exprokurátorka odvolává na důkaz pachovou stopou, je to další voda na mlýn stoupenců zákazu používání pachové identifikace osob: případy dodatečného prokázání neviny osob, usvědčených pachovou stopou, jsou sice vzácné, ale jsou.

Za všech výše uvedených okolností se nachází vyhlídka na uhájení rozsudku z r.2005 někde mezi zázrakem a science fiction, čili jde o libovůli neodpovědné bývalé prokurátorky a příslušnice předlistopadové nižší režimní šlechty. Bohužel si vyvolání škod a útrap může klidně dovolit: na náhradě finančních ztrát státu se nebude podílet a proti případné kárné nebo dokonce trestní odpovědnosti ji chrání působení patologicky pojaté mantry o nezávislosti státních zástupců, zakořeněné v jejich hlavách a uctívané i zmatenou veřejností. Bohužel současné znění zákona o státním zastupitelství umožňuje beztrestné podání stížnosti proti soudnímu rozhodnutí i tehdy, kdy k tomu není ani věcný, ani formálně-právní důvod, neboť je přece výsledkem nezávislého rozhodování žalobce. Ani vládní návrh nového zákona v jeho současné podobě na tom nic nezmění.