V Chicagu vydával Čechoameričan August Geringer (2. 8. 1842 Březnice – 2. 4. 1930 Chicago) české krajanské noviny „Svornost“ (Chicago Daily Svornost). Jedna z jeho dvou dcer Vlasta (*1875) byla v početné delegaci amerických krajanů, kteří přijeli v roce 1895 do Prahy na významnou kulturní akci, Národopisnou výpravu československou. Řadu večerů se mnozí krajané scházeli na Betlémském náměstí v domě „U Halánků“, kde žila vdova po Vojtovi Náprstkovi. Častým hostem zde byl i český cestovatel Stanko Vráz. Dvacetiletá Vlasta odjížděla do Chicaga bezmezně zamilovaná. A tak Vráz 14. listopadu 1895 přistál v New Yorku, odkud měl naplánováno odjet přes Japonsko na Borneo a do neprobádaného vnitrozemí Nové Guineje. Ale předtím se chtěl představit rodičům své vyvolené. V rodině Geringerových byl vřele přijat. Ani maminka Antonie, za svobodna Kolářová, původně kuchařka z Milína, neměla námitek…

… Pronesl pár přednášek v českých osadách a v lednu 1896 vyrazil směr Japonsko. V červnu 1897 se vrátil do Prahy a dne 28. prosince 1897 se v Chicagu s ženou svého srdce oženil. Počátkem roku 1898 se vydali na dvouměsíční svatební cestu do Mexika. V programu měli i výstup na Popokatepetl. Jejich bydlištěm se stal rodinný domek na chicagském předměstí Riverside, odkud Vráz mnohokrát vyjížděl za svými cestovatelskými objevy. V roce 1900 se jim narodila dcera Vlasta Adéla (1900-1989) a v roce 1904 syn Slávek. V době první světové války sehrál Stanko Vráz spolu s dr. Alešem Hrdličkou výraznou úlohu v ovlivňování veřejného mínění ve prospěch budoucí samostatnosti české a byl také jedním z těch, kteří usnadnili T. G. Masarykovi přístup k prezidentu Wilsonovi.

Bratr Vítěslav, používající anglicky znějící jméno Victor, v letech 1932 a 1933 vyučoval v Praze na Univerzitě Karlově, později získal doktorát na Northwestern University (Severozápadní univerzita) v městě Evanston (Illinois), kde následně přednášel ekonomii a obchod a zde 23. srpna 1939 zemřel.

Během první světové války celá rodina intenzivně podporovala zahraniční akce Tomáše Garrigue Masaryka.

Vlasta Adéla Vrázová od roku 1919 do roku 1939 žila v Praze, kde z počátku pomáhala otci, který zde přednášel až do své smrti roku 1932. Během druhé světové války se vrátila se svou matkou do Washingtonu D. C., kde mimo jiné pomáhala i české exilové vládě.

Myslela na zemi svého otce a stala se tajemnicí dobročinné organizace American Relief for Czechoslovakia. Američtí krajané a charitativní spolky vedle pomoci tzv. UNRRY, posílali do poválečného Československa významnou ekonomickou podporu, která v své hodnotě činila více než půl milionu dolarů. Šlo především o potraviny, mléko, šatstvo a lékařské přístroje. Vlasta Adéla Vrázová organizovala nejen pomoc, ale jezdila po Československu a přednášela o potřebě takové mezinárodní spolupráce, v níž nebude místo na děje válečné. Její práci ocenil tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk v roce 1946 udělením řádu Bílého lva. V mezičase se vrátila do USA a zde nadále agitovala za rozšíření poválečné pomoci Československu. Její činnost byla trnem v oku československým komunistům.

Když opět přijela s další zásilkou potravin, byla zde v roce 1948 komunistickou Státní bezpečností zatčena jako podezřelá z protistátní činnosti (špionáže) a několik týdnů vězněna na Pankráci. Díky silným protestům amerických diplomatů a politiků byla propuštěna bez omluvy a vypovězena do USA. To bylo jakousi krutou tečkou za životem velkého, dodnes nedoceněného českého cestovatele.

Po návratu do Spojených států amerických se stala předsedkyní Československé národní rady americké. Zemřela v roce 1989 ve věku 89 let. Místem jejího odpočinku je Český národní hřbitov v Chicagu, kde je pochována spolu s matkou a bratrem Viktorem Vrázem.

Rozsáhlým literárním počinem Vlasty Adély Vrázové se stala kniha věnovaná životu jejího otce nazvaná „Život a cesty E. St. Vráze“ s podtitulem „Z jeho soukromých deníků, korespondence, záznamů a z ústního vyprávění“. Kniha vyšla v roce 1937 péčí České grafické unie.