V roce 1887 zemřel v Metylovicích dosavadní správce školy, pan nadučitel Jan Buchta. Na jeho místo přišel z Kunčic pod Ondřejníkem jako nadučitel Josef Doležil (1848-1928) Obecní výbor se dne 25. března 1887 usnesl přenechati nově jmenovanému nadučiteli Doležilovi otop a čištění školy za dodávku 50q uhlí a 4 sáhů dříví (bíliti a mýti školu bude dále obec a zřídí v záchodech „rynky odpadové“). A zaplatiti nově nastoupivšímu nadučiteli Doležilovi stěhovací útraty, pěti furmanům po 2 zl, tj. 10 zlatých.

V květnu 1905 vystoupil na zasedání obecného výboru v Metylovicích jeho člen, rolník Josef Svoboda, s návrhem, aby odcházející pan nadučitel Josef Doležil, který po sedmnáctiletém záslužném působení ve zdejší obci odchází na trvalý odpočinek, byl jmenován „čestným občanem obce Metylovice“ za usilovnou jeho snahu ve příčině mravního vedení mládeže zdejší. Návrh byl jednomyslně přijat a všichni věděli, o co jde. V těch dobách totiž byly mravy v obcích a ve školách v popředí zájmu veřejnosti.

Je zvláštní, že něco podobného nenapadlo obecní radní v Kunčicích pod Ondřejníkem, když odtud v roce 1887 nadučitel Josef Doležil odcházel. V obci začal učitelovat v roce 1876. Navázal na dobrou práci svého předchůdce pana učitele Františka Tinklera, který založil Matriční knihu žáků školou povinných a zasloužil se také o výstavbu první školní budovy v obci. Šlo o školu „U kostela“ postavenou v letech 1817-1820. I tak byla školní docházka v té době nevalná a učitelé zde neměli na růžích ustláno. Josef Doležil vybudoval jasný program vzdělávání, založil školní knihovnu a hlavně se snažil mnoha různými způsoby zvýšit počet školáků. A to tak, že škola „U kostela“ stačila pojmout 160 žáků a v době učitelování Josefa Doležila bylo do školy zapsáno 375 dětí. A tak byla obec v roce 1882 rozdělena na dva školní okrsky a na horním konci (nejdříve se učilo v pronajatých prostorách) byla v roce 1889 postavena škola s názvem „Pod Stolovou“. Josef Doležil se tedy velice zasloužil o kunčické školství.

Původně začínal v Palkovicích, ale v Kunčicích pod Ondřejníkem se narodili všichni tři jeho synové. Všude ho znali mimo jiné jako vynikajícího hudebníka – fungoval jako ředitel kůru i jako kapelník, hrál na všechny smyčcové nástroje a na některé dechové. Když Josefa Doležila povolal Bůh k sobě, aby mu poděkoval za to, jak vychoval své tři syny, bylo mu 80 let (+23. 12. 1928, Praha). V tu dobu byli jeho dva synové Metod a Hubert známými organizátory hudebního života, autory mnohých publikací a významnými hudebními pedagogy. Jejich třetí bratr Vojtěch byl uznávaným a oblíbeným malířem. Získali své vzdělání na konci 19. století a všichni tři nesporně využili své nadání a vstoupili poctivě, tiše a odborně na úrovni do uměleckého světa. Díky rodinné výchově se jejich vzděláním umocnilo jiskřivé vlastenectví, s nímž se dali i do služeb nového státu Československého. Není jejich vinou, že se o nich málo ví.

Josef Doležil byl rodákem z Brušperku (*10. 7. 1848). Když viděl, jak pěkně maluje jeho syn Vojtěch, poprosil ho, aby namaloval velký obraz jeho rodného města a věnoval ho místní škole. Vojtěch Doležil otcovo přání splnil. Namaloval obraz, kterým začíná tento text. Obraz Brušperka dlouhá léta zdobil sborovnu brušperské školy. Dnes zdobí vstupní chodbu brušperské radnice.