Česká pošta přestane dodávat telegramy. Zaniknou tiše, jako se ztratil ze světa třeba rozhlas po drátě. Ten u nás zažil svoji hvězdnou hodinu 21. srpna 1968, kdy přes něj běželo vysílání pořád ještě skoro svobodného vysílání Československého rozhlasu. Telegraf v poslední době žádnou takovou hrdinskou story neprožil. Nicméně na chudost historie si stěžovat nemůže. Byl to první technický prostředek, který zahájil útok na prostor ve smyslu bariéry oddělující lidi a jejich aktivity.

Slavná historie

Předávání zpráv na značné vzdálenosti prostřednictvím optických a zvukových signálů je staré od nepaměti. Nicméně první skutečně technický prostředek k dálkové komunikaci byl optický telegraf. Vznikl ve Francii v roce 1793, přes veškerou složitost se ujal: na dohled od sebe stály v krajině stanice, v nichž zřízenci vyhlíželi pohyby signalizačních ramen na střeše sousední stanice a odpozorované signály předávali pomocí ramen své stanice zase dalšímu sousedovi. Poslední taková linka fungovala ve Švédsku ještě v roce 1888. Stanice byly rozmístěny v intervalech do 30 kilometrů a kapacita přenosu typicky nepřesahovala dvě slova za minutu. Z Dumasova románu Monte Christo víme, jak ta věc fungovala – zkomolená zpráva obchodní povahy se stala nástrojem Dantesovy pomsty. Je to v dějinách literatury jistě jeden z prvních motivů tohoto druhu, dokazující dramatickou hodnotu informace. Podle tohoto zařízení se jmenuje jeden z významných kopců v San Francisku Telegraph Hill.

Skutečně moderní telegraf je neodmyslitelně spojený s elektřinou. Kořeny ze začátku devatenáctého století nám dnes přijdou bizarní – elektrický proud na dálku aktivoval elektrolýzu a zpráva se odečítala podle bublin v elektrolytické trubici: zase důkaz, že k předání informace lze použít prakticky cokoli. Na vývoji moderního telegrafu se účastnili i géniové formátu Johanna Carla Friedricha Gausse, který se podílel na zřízení kilometrové linky mezi hvězdárnou a Fyzikálním institutem v Göttingenu. První telegram světa prý zněl: „Vědět, a ne mínit, být, a ne šidit.“ Jiná historická anekdota tvrdí, že v prvním telegramu šlo o zkoušku, zdali se z observatoře do institutu dostane dřív zpráva, nebo sluha Michael. Zpráva tedy zněla „Michael už jde“.

Po Gaussovi a jeho spolupracovníkovi Weberovi následovali další objevitelé a technici, ovšem nejhlouběji se do povědomí lidstva zapsal Samuel F. B. Morse. Brilantně vystudoval Yaleovu univerzitu, při studiích i později se živil malířstvím a k zájmu o dálkový přenos informace ho přivedla tragická příhoda. Pracoval právě na portrétu markýze Lafayetta, když mu posel doručil dopis oznamující, že jeho žena těžce onemocněla. Hned se za ní rozjel, ale domů se dostal dokonce až po jejím pohřbu.

Nicméně vážně se problémem začal zabývat až v roce 1832. V tu dobu už byl vynález prakticky použitelného telegrafu na spadnutí a ke zdokonalení směřovalo, ať už závisle, nebo nezávisle na sobě, několik skupin objevitelů. Není tedy divu, že došlo k půtkám a soudním sporům a nevyhnul se jim ani Morse. Za přelomové datum je považován 25. květen 1844, kdy byla uvedena do provozu padesátikilometrová telegrafní linka z Washingtonu do Baltimoru. Nastal rychlý rozvoj, srovnatelný s rozvojem železnice – jistě ne náhodou se příběhy jedné i druhé inovace odvíjejí ve stejné době. Města byla propojena dráty, začaly se klást podmořské kabely – pokusy začaly už v roce 1850 a první skutečně použitelný mezikontinentální kabel spojil Kanadu s Irskem v roce 1858. Jenže to už se hlásil o slovo telefon a schylovalo se k bezdrátovým přenosům.

„Dlouhý telegram“ z Moskvy

Od prvního dubna je pro nás telegram minulostí. Málokdo bude naříkat. Mladá generace asi telegramy už v praxi nezažila a my starší je máme spojené ne vždy s příjemnými vzpomínkami. Obvykle šlo o „něco důležitého“, což bývá nějaká nepříjemnost. Sotva si dnes kdo vzpomene, že telegraf se zasloužil i o rozvoj médií, tedy novin. Telegraf byl mladý vynález, když vznikly první tiskové agentury. První byla francouzská, založil ji v roce 1835 CharlesLouis Havas a jeho podnik žije dodnes pod názvem AFP. Telegraf umožnil pokrýt zpravodajsky celý svět. O telegrafní linky byla mezi zpravodaji velká rvačka – připomeňme třebas scénu z Verneova románu Michal Strogov, kde novinář blokuje telegrafní linku tak, že přenáší text bible. Ještě v moderní době bylo zpravodajství závislé na telegrafu – nám, studentům žurnalistiky, vyprávěl nestor žurnalistiky František Gel, jak v ruinách norimberské pošty objevil fungující linku a ze zbořeniště reportoval průběh procesu s nacistickými zločinci.

Byly telegramy, které vstoupily do dějin a přímo ovlivnily dějiny – vzpomeňme například emžskou depeši, telegram svévolně upravený německým kancléřem Bismarckem do provokativní formy, který se pak stal záminkou k rozpoutání prusko-francouzské války. Z doby nové je asi nejznámější telegram zaslaný v roce 1946 americkým velvyslancem v Moskvě Georgem Frostem Kennanem. Měl osm tisíc slov, a proto se o něm mluví jako o „dlouhém telegramu“. Kennan v něm charakterizoval Stalinův paranoidní režim, pomohl tak zbořit iluzivní představy předchozí éry a stal se základem pro Trumanovu doktrínu vedoucí k zadržování komunistické rozpínavosti. Takže možná právě tento telegram znamená vrchol v historii vynálezu, který ovlivnil vývoj světa – ať k lepšímu, nebo horšímu, rozhodně ale jinému.

Takže od prvního dubna, když u vás někdo znenadání zazvoní, můžete si být jisti, že to může být kdokoli, jenom ne pošťák s telegramem.

LN, 31.3.2010