Minulý měsíc se dožil pětaosmdesátky Lubomír Štrougal, komunistický premiér, který strávil na vrcholu politiky tři desetiletí a po listopadovém převratu se uchýlil do soukromí. Novináře, kteří ho žádali o interview, odmítal s poukazem na to, že píše memoáry. Jejich výňatky se objevily na internetovém serveru Vanilka pod názvem Mýma očima. Knižně mají vyjít v prosinci.

Memoáry píší takřka všichni vysloužilí politici. Pohání je snaha vysvětlit dobu a obhajovat své názory i svá rozhodnutí. Nicméně historici nakonec v konfrontaci s jinými prameny zpravidla vyloupnou i z těchto osobitých vzpomínek určitá pravdivá jádra. A tak se musíme dívat i na Štrougala.

Ohromně rychlý vzestup

Jak se synek z jihočeského Veselí nad Lužnicí dostal až na vrchol komunistické hierarchie? To v uveřejněných výňatcích chybí. Nicméně pamětníci se na počátku jeho kariéry shodují. Když jeho otec umíral v německém koncentračním táboře v Mauthausenu, žádal komunistické spoluvězně, aby se postarali o jeho syny Luboše a Přemysla. Antonín Novotný, před válkou krajský funkcionář KSČ, mu to slíbil.

Luboš po válce vystudoval na pražské právnické fakultě a pracoval v jihočeském aparátu komunistické strany. Bratr Přemysl dělal kariéru v zahraničním obchodu.

První tajemník ÚV KSČ Novotný tahal Lubomíra Štrougala nahoru. V pouhých třiatřiceti letech se stal JUDr. Štrougal vedoucím tajemníkem Jihočeského kraje – tedy pánem jižních Čech. Tenhle ohromně rychlý vzestup pokračoval: následující rok člen ÚV KSČ a další rok ministr zemědělství.

Případ Rudolfa Baráka

Ministr vnitra a člen nejužšího vedení KSČ Rudolf Barák byl člověk ambiciózní – snažil se vyhodit z nejvyššího křesla Novotného. Avšak Kreml mu odepřel podporu. Baráka povýšili na místopředsedu vlády a na vnitru ho vystřídal Štrougal – tím ho odstřihli od moci. Ovšem nesrovnalosti po něm zůstaly.

Štrougal líčí, jak za ním před Vánocemi 1961 přišel náčelník rozvědky Jaroslav Miller: Z Barákova příkazu odnesli do jeho sekretariátu na „tajné operace“ 200 tisíc korun, ale nikdo nepodepsal stvrzenku. Jak mám tyhle peníze vyúčtovat? Teprve po několika měsících se obálka s penězi našla v sekretariátu místopředsedy vlády – a začalo vyšetřování, protože i Novotný se naštval.

Nicméně podle zjištění historika Prokopa Tomka, publikované v knize Život a doba ministra Rudolfa Baráka, bylo zneužívání peněz ministerstva vnitra Barákem a jeho rodinou mnohem rozsáhlejší. A to vedlo k zatčení a odsouzení Baráka. Štrougal nyní poznamenal, že měl své námitky a pochybnosti, o kterých nemluvil. Škoda, bál se o kariéru.

„Jen jediný názor jsem říkal tehdy veřejně a říkám jej i dnes: na rodinu se nemělo sahat.“ Jenže to byl styl všech bolševiků – když někoho potopit, tak s celou rodinou! Političtí vězňové to dobře znají.

Zákulisí odchodu Dubčeka

Když k nám v srpnu 1968 vpadla sovětská vojska, byl Štrougal místopředsedou vlády. Invazi odsoudil a místo premiéra Oldřicha Černíka, kterého odvlékli interventi do Moskvy, řídil jednání vlády. Jednání se Sověty k ničemu nevedla. Když Leonid Brežněv pozval prezidenta Ludvíka Svobodu do Moskvy, navrhl Štrougal, aby tam jako zástupce vlády letěl Gustáv Husák.

Na podzim, když bylo jasné, že okupanti brzy neodejdou, změnil Štrougal názor a přidal se k jejich podporovatelům – o tom však není ve výňatcích ani slovo.

Zato se autor rozepsal o zákulisí odchodu Alexandra Dubčeka. Na místo šéfa strany navrhl Oldřicha Černíka, na předsedu vlády Husáka. „Nestačil jsem ani dokončit stručné zdůvodnění, když Husák návrh odmítl a práskl dveřmi s tím, že zůstane na Slovensku.“ Černík funkci odmítl a Husáka podpořil Brežněv.

Pořád vládli konzervativci

Na počátku normalizace v roce 1970 se stal Štrougal předsedou vlády. Ve svých vzpomínkách připomněl obrovské tlaky Moskvy na situaci v Československu. „Dodnes jsem nepochopil, proč G. Husák, tento zkušený bard slovenské a československé politiky, se bez efektivního odporu vzdával svých programových, v československých společenských podmínkách žádoucích, naléhavých stanovisek.“ A jak bojoval Štrougal? Nevíme. Konzervativci v čele s Vasilem Biľakem, kteří měli podporu Moskvy, však pražské vedení ke spoustě nepopulárních opatření dotlačili.

Nakonec oba dva v roce 1988 převálcovali. Husák se musel vzdát vedení strany, zůstal pouhým prezidentem, a Štrougal odešel z čela vlády. Nicméně v listopadu 1989 patřil Štrougal k těm racionálně uvažujícím členům ÚV KSČ, kteří odmítli nasazení armády proti demonstrantům. A Husák se z Hradu klidně vytratil.

Od memoáristů nemůžeme čekat, že se budou sebekriticky bičovat. Ani Štrougal se o to nepokoušel. Nicméně nám vylíčil podrobnosti o některých událostech, které tvořily československé dějiny.

Otištěno po drobných úpravách v Reflexu 29. 10. 2009, číslo 44

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz