V úterý byl na NP uveřejněn rozhovor s Václavem Vlkem st., v němž se zpovídaný publicista také zmínil o své nové knížce, mající za téma účast Čechů a Slováků ve Velké válce. Připomnělo mi to nevšední osud brněnského rodáka, který sice nebyl etnický Čech, ale 20 let občanem Republiky československé. A protože pochybuji, že by se o něm Václav Vlk st. zmínil, dovoluji si ho stručně připomenout.

Mezi nejúspěšnější velitele rakousko-uherského ponorkového loďstva patřil Rudolf Singule 1885–1945) , pocházející z Brna, kam se též po skončení první světové války vrátil. V roce 1901 absolvoval námořní akademii v Rijece a jako kadet sloužil na obrněnci pobřežní obrany SMS Budapest a na kasematní lodi SMS Custoza, kde složil důstojnické zkoušky. V letech 1901–1902 se pod velením fregatního kapitána Grinzenberga zúčastnil plavby na Dálný východ a po návratu absolvoval torpédový kurz. Jako důstojník specialista byl poté převelen na torpédový člun č. 38 a poté na torpédovku SMS Delphin. V roce 1909 prodělal ponorkový výcvik a další tři roky sloužil jako strážní důstojník na U-4. V dubnu 1915 se pak stal velitelem této ponorky a navzdory její zastaralosti s ní slavil bojové úspěchy. 

Rakousko-uherská ponorka U-4 (také SM-4) byla dokončena v Německu roku 1909.

Dne 9. června 1915 torpédoval britský křižník HMS Dublin a způsobil mu tak závažná poškození, že loď byla na delší dobu vyřazena z boje. O pět neděl později zaznamenal opravdu neobvyklý úspěch, neboť 18. července 1915 potopil italský pancéřový křižník Guiseppe Garibaldi, vlajkovou loď italské eskadry v Jaderském moři. Za tento čin obdržel Řád Marie Terezie a za další úspěšnou službu mnohá jiná vyznamenání.

Na snímku  Rudolf Singule na propagační fotografii rakousko-uherského námořnictva.Původní portrét vznikl v brněnském fotoateliéru Pietzner roku 1916.

Po několika malých plachetních plavidlech potopila U-4 začátkem května 1917 parník Perseo sloužící italskému námořnictvu jako transportní loď. V polovině května 1917 se Singuleho ponorka podílela na nájezdu na Otrantskou uzávěru a 30. května torpédovala a potopila francouzský osobní parník Italia. Dne 19. června zaznamenala U-4 trojnásobné vítězství, když potopila francouzské parníky Edouarde Corbière a Cefira a řeckou loď Kerkyra. Její poslední obětí se 12. července 1917 stal francouzský remorkér Berthilde. Celkem potopila U-4, a to převážně pod velením Rudolfa Sikuleho, dvanáct obchodních plavidel Dohody o celkové tonáži 18 264 BRT.

Svědkové se shodují, že Rudolf Singule bojoval neobyčejně rytířsky, poskytoval posádkám napadených lodí dostatek času na spuštění záchranných člunů a v jednom doloženém případě odvlekl člun s trosečníky až k pobřeží.

Po válce se Rudolf Sinkule vrátil do Brna, oženil se (podle jiného zdroje se oženil už v roce 1911), zvolil si československé občanství a začal pracovat jako úředník v penzijní pojišťovně. S manželkou Dorou, která byla židovského původu, měl tři dcery, avšak když Československo pohltil Hitler, byl již Sinkule vdovcem. Požádal o říšskoněmecké občanství a od tohoto okamžiku se názory na jeho chování rozcházejí. Jsou tací, kteří tvrdí, že to udělal z přesvědčení, když se podruhé oženil ze známou brněnskou nacistkou. Nicméně většina badatelů zastává názor, že to učinil jako krytí, aby ochránil své tři dcery před koncentračním táborem, což se mu povedlo. Výše uvedenými důvody se také vysvětluje, proč se nechal ve věku 56 let reaktivovat a v období 1941–1943 sloužil v Kriegsmarine jako velitel školní ponorky UD 4, než byl v roce 1943 s konečnou platností penzionován. Vzhledem k jeho charakteru a důkazu, že nebyl antisemita, když se oženil se Židovkou, je pravděpodobnější, že vše učinil pro záchranu svých dcer.

Když bylo Brno osvobozeno Rudou armádou, bydlel zase ve svém domku v Husovicích, což se mu stalo osudným. Dne 2. května 1945 byl zastřelen opilým rudoarmějcem, podle jedné verze když na ulici chránil nějakou ženu před znásilněním, podle druhé ve dveřích svého domku, kam přišli vojáci rabovat. Byl pohřben bez označení do hrobu své první ženy, teprve v roce 1997 byl jeho hrob řádně označen a v roce 2006 upraven na náklady historické jednotky Brněnského městského střeleckého sboru a ze sbírky klubů vojenské historie. V osudu Rudolfa Singuleho se ukázkově odráží spletitá historie střední Evropy ve 20. století.

Teprve 61 let po tragické smrti se Rudolf Singule dočkal důstojného náhrobku.

Z rukopisu knihy Od děla k řízené střele,námořní konflikty XX. století.