Když vůdcové českých stavů vyhodili místodržící z okna, vyhnali jezuity ze země, sesadili Ferdinanda II. z trůnu a jejich vojsko obléhalo Vídeň, zdálo se jim, že nastávají zlaté časy. Navíc proti Habsburkům dozajista počítali s podporou protestanských knížat v Německu a jednoho z nich - Fridricha Falckého kalvínské víry - si zvolili za nového krále.

Fridrich se přestěhoval do Prahy na podzim roku 1619 a hned se nechal korunovat svatováclavskou korunou v chrámu sv. Víta. Vzápětí byla korunována i jeho choť Alžběta. Byla v ten den široká jako sud rakovnického piva, protože do narození prince Ruprechta scházel jediný měsíc. Mnoho se toho na Pražském hradě změnilo - najednou se tu začalo mluvit německy!

Královniny dvorní dámy se chichotaly dokonce anglicky, protože jejich paní byla dcerou anglického krále Jakuba. Budily pozornost především svými hlubokými výstřihy, které umožňovaly vidět dobrou polovinu ňader. Hodně se nasmály především tomu, jak nemožně jsou Pražanky oblečeny. To se samozřejmě rozkřiklo a vzbudilo ve městě nevoli. Královna byla ustrojena podobně jako její dámy.

Král byl mladý a docela hodný, ale také pohodlný a nerozhodný. Klidně nechal dvorního kazatele Skulteta zpustošit před Vánoci vnitřek chrámu sv. Víta. Kostelní obrazy, sochy a jiné vzácné předměty byly podle horlivého kazatele jen takové katolické haraburdí, které slušný křesťan k životu nepotřebuje.

Svou ženu král velmi miloval. Stávalo se někdy, že vyřizoval s rádci státní záležitosti, když ona se svým výstřihem nakoukla dovnitř. Okamžitě všeho nechal a začal ji honit po komnatách!

Nastal nový rok. Jednoho dne ráno někdy v únoru se podívala královna z okna a uvědomila si, jak je Praha krásná. Sníh pokrýval město i řeku a na modré obloze nebyl ani jeden mráček.

„Fridrichu,“ vykřikla, „já jsem dostala nápad! Půjdeme si zabruslit na Vltavu - jako doma v našem Heidelbergu!“

Král samozřejmě souhlasil. Rozkázal sluhům, aby u mostu poblíž malostranských věží odhrabali na řece sníh a nikoho tam nepouštěli. A hned po obědě se tam panovník s rodinou nechal odvézt, jen Ruprechta – budoucího vojevůdce z anglické občanské války - svěřili kojné.

Nejdříve bruslili královští manželé každý zvlášť, potom spolu jako pár. Na brusle postavili i pětiletého prince Jindřicha, vzali ho mezi sebe a jezdili společně, zatímco dvouletý Karel a jednoroční Alžběta jenom lezli a pištěli. Všichni lidé, kteří chodili po mostu, se zastavovali a sledovali, jak královská rodina skotačí. Koukali shora královně do výstřihu a žasli, co všechno jejich panovník umí. I pozadu jezdil! Náhle zvolal:

„Koukni se, Alžběto!“

Nabral rychlost a projel mostním obloukem na jedné noze, s rukama rozpaženýma. A protože ho žena i děti nadšeně chválily, musel tento kousek zopakovat ještě třikrát. Lidé nahoře tak pobíhali z jedné strany mostu na druhou a kladli si při tom otázku: Kam to všechno povede, když je král tajtrlík a královna nestoudnice?

Jejich obavy se brzy vyplnily. Ze státní pokladny rychle mizely peníze a vojáci nedostávali žold. A to se zrovna katolická armáda hrnula do Čech! Německá knížata a anglický král nepomohli, a tak se peníze sháněly, jak se dalo. Královna pozvala manželky bohatých Pražanů na Hrad a žádala je o podporu. Odpovědí jí byly kamenné obličeje, co taky mohla čekat jiného?

V listopadu dorazilo nepřátelské vojsko na Bílou horu a žoldnéři v českých službách zadarmo bojovat nechtěli. Při první střetu se rozprchli, a polekali tak krále Fridricha, který se po obědě přijel podívat, jak to na bojišti vypadá. Vrátil se do Hradu, s neobvyklou rozhodností naložil rodinu do kočárů a zbaběle uprchl. Panovníkův útěk byl tak zběsilý, že teprve na druhém konci Prahy si královna vzpomněla, že nechala na hradě Ruprechta, který ovšem o historickém zvratu neměl ani ponětí. Jízdní oddíl se musel pro něho vrátit. Král Fridrich byl pak katolíky vyhnán i z rodné Falce a musel se tak spokojit se skromnějším dvorem v nizozemském Haagu.

Protože v těchto zlých časech bývaly zimy tak tuhé, že i moře někdy zamrzávalo, mohla si královská rodina v exilu dopřávat bruslení do sytosti. Zato v Praze se na bruslení zcela zapomnělo.