Je podivuhodné, kolik nepřesností, tradovaných omylů a propagandistických hesel je vměstnáno do jednoho krátkého článku Mír s nepřítelem (Z. Petráček, LN 28.6.2012) s podtitulkem Královna Alžběta se setkala s irským Henleinem.

Z naprosto chabých výkladů dějin pak dochází k premise, že bychom se měli poučit, jak jinak může být "logické vyústění dějin", což je reakce na projev presidenta Klause v Ležácích. Rád bych pana Petráčka upozornil, že míchat hrušky s jablky se nevyplácí a že žádný britský "Henlein" neexistoval. Ostatní evropští "Henleinové" byli po válce většinou popraveni a rozhodně by si s nimi žádný politik či královna ruku nepodali.

Pravděpodobně si podat ruku s Henleinem - myšleno politicky - se Beneš mnohokrát před válkou marně pokoušel, třeba pomocí jiného sudetoněmeckého politika, W. Jaksche. Zda došlo k osobnímu podání ruky, nevím, ale vím, že Beneš demonstrativně navštěvoval například v Praze Německé divadlo (dnes Státní opera) a nechal je podporovat.

Pan Petráček píše: "Velkopáteční dohoda z roku 1998. Právě ta ukončila teror v Severním Irsku a přiměla IRA k odzbrojení. Jen díky tomu se stal McGuinness před pěti lety vicepremiérem." Ovšem jak to může porovnávat s Henleinem a podbízet čtenáři představu, jak jsou ti Britové civilizovaní a zaostalí Češi nikoliv, svědčí spíše o historické nevzdělanosti páně Petráčkově. Jako dopověď na nabídku jednání a dalekosáhlé ústupky čs. vlády sudetským Němců byl tzv. Karlovarský program,který vyhlásil Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany v Karlových Varech 24. dubna 1938 (viz).

Článek v LN podsouvá čtenáři irelevantní "fakta" a pokouší se o nesmyslné srovnávání. Henlein na přímý pokyn Hitlera podepsat jakoukoliv dohodu s ČSR odmítl. A vyhlásil nesplnitelné požadavky. Takže rovnítko Henlein = McGuinness je falešné a lživé.

Irští republikáni se podobali sudetským Němcům pouze v pokusu o odtržení. Nepožadovali však likvidaci Británie a "irizováním" všech britských obyvatel (nacisté požadovali pogermánštění Čech a Moravy, sudetští Němci - jak dokládají ve svých dílech německý historik D. Brandes a V . Zimmernan, M.M. Dederichs a další - však požadovali, aby byly české země "Tschechenfrei", tedy zbaveny českého obyvatelstva - viz například dokumenty NSDAP a Gestapa z období války.

Patron IRA, Irsko, není velmoc a nemělo na svém územní koncentrační tábory. Irové přistoupili na mírová jednání, na což Henlein nepřistoupil nikdy. Byl k tomu sice vyzýván například ve slavném dopise ze září roku 1938, kdy jej německý filosof a politik F. W. Foerster žádal, aby přistoupil na mírovou nabídku Beneše na spolupráci. Tu čs. vláda adresovala vedení sudetských Němců. Foerster Henleina varoval (viz článek "Zur gegenwärtigen Weltlage" v 22. - 23. čísle švýcarského časopisu ENTSCHEIDUNG v září roku 1938), že spojení s Hitlerem zničí i sudetské Němce: "Takové rozhodnutí (jednat s čs. vládou ) by uchránilo vaši zemi (Sudety) před totálním zpustošením a německý národ sám před smrtelným střetem s ostatním světem… Bez jediného díku budete (politicky) odsunuti (Hitlerem) stranou a nebudete ničím jiným než bezmocnou kolonií německého velkoprovozu... smrtelně jisté je, že oběť, kterou tím vaše země přinese expanzi Třetí říše, nebude ku prospěchu ani sudetským Němcům." Dále F. W. Foerster píše: "Čechům se jistě právem vytýkala chyba v jednání s jejich německými menšinami. Ale nesmí se zapomínat na to, že federalismus si lze dovolit jen tehdy, když je - jako tomu bylo ve středověku - univerzální. Povolit německému obyvatelstvu v pohraničí vzhledem k sousedství centralizovaného německého autoritativního (nacistického) státu autonomii bylo nepochybně přílišným požadavkem, který především přesahoval lidsky možné po válce (myšleno 1. světová válka), která byla označena Německem za rozhodující boj Germánstva proti Slovanstvu.

To, že by se mohly stát Sudety samosprávným územím v čele v Henleinem, jak navrhuje autor, není ani hypotetická "představa", je to čirý nesmysl. K tomu by byli potřeba dva. Cílem vedení sudetských Němců již od roku 1918 bylo připojení k Německu, a to úplné a konečné - viz vyhlášení takzvané republiky Deustchböhmen ve Vídni 21. října 1918. Porovnávat historii Irské republikánské armády a SdP (Sudetendeutsche partei) je chucpe. Irové byli nacionalisté i teroristé, ale neplánovali vyvraždění Britů. Ostatně velkými propagátory "práva na odtržení" Sudet byli až do okamžiku přepadení SSSR nacisty českoslovenští komunisté, kteří si tak velice notovali s Henleinem.

Benešova vláda se sudetskými Němci opakovaně jednala, nabízela jim spolupráci v rámci ČSR, sudetským heslem však bylo "Wir müssen also immer so fordern, dass wir nicht zufriedengestellt werden können" ("Musíme tedy požadovat vždy tolik, abychom nemohli být nikdy uspokojeni"). To je přesný opak toho, co učinil vůdce IRA McGuinness. Kdyby to byl učinil Henlein a jeho spolubojovníci, mohl si s ním český či československý president podat ruku. V době, kdy za nadšeného přispění Henleina bylo vyvražděno téměř 400 000 Čechoslováků, to už prsotě nebylo možné. Ostatně nejprve si musí sudetští Němci přiznat a vyrovnat se s tím, že rozbitím československa započala cesta, kdy padlo dle neúplných podkladů 400 až 500 tisíc, tedy půl milionu, sudetských Němců v nacistických uniformách.

Autor by si měl přečíst něco o československé historii, o odsunu Němců z ČSR a o důvodech, proč byl učiněn pod dozorem Spojenců také odsun z Holandska, Francie, Norska, Belgie, Dánska, Jugoslávie, Polska, Rumunska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska.

Zdá se, že nacistická i komunistická propaganda o malosti českého národa a zločinnosti Beneše stále nevyvanula ani z hlav renomovaných komentátorů.