Putování jedněch do zemí druhých dostává v poslední době poněkud pejorativní nádech, leč je třeba si říci, že existovalo vždy, byť ne v tak masovém měřítku jako dnes. V uplynulých dvou stoletích byla cílem českých a slovenských emigrantů Amerika. Dlužno přiznat, že na tuto „migrační etapu“ mezi našimi zeměmi (myslím tím zcela vážně USA a země české a slovenské v jakékoli minulé i současné podobě) můžeme být právem hrdi. Mohl bych uvést stovky jmen lidí, kteří se v Americe proslavili a kteří také proslavili ji. Bohužel na ně neprávem zapomínáme, jakkoli bychom je měli vhodně, leč neustále připomínat.

Namátkou bych chtěl připomenout například kladenského rodáka Antonína Čermáka, který odešel jako roční dítě se svými rodiči do USA v roce 1874. Osmadvacet let poté byl zvolen za Demokratickou stranu do sněmovny státu Illinois a v roce 1931 se stal starostou Chicaga. Dva roky poté, v únoru 1933, doprovázel prezidenta Franklina D. Roosevelta při jeho návštěvě v Miami a zřejmě se stal terčem atentátníka Zangary, který mířil na prezidenta.

V univerzitní dvoraně Carnegie Institute of Technology v Pittsburghu visí podobizna profesora Ernsta Berla, rodáka z Bruntálu, který nejdříve pracoval jako profesor chemické technologie na univerzitě v Darmstadtu. Odtud emigroval po nástupu Hitlera s manželkou a s dvěma syny. Jeden z jeho synů byl významným vědcem zabývajícím se palivy pro kosmické lety. I jeho vnukové patří dnes mezi známé americké vědce. Po válce byl při univerzitě v Darmstadtu zřízen ústav makromolekulární chemie, který se dodnes jmenuje Institut Ernsta Berla.

Na Carnegie Institute of Technology v Pittsburghu studoval o pár let později výtvarné umění Andrew Warhola, syn emigranta ze Slovenska. Amerika i my ho dnes známe pod jménem Andy Warhol. Čermákův i Warholův otec pracovali v USA jako horníci.

Mnozí z emigrovavších (v třicátých letech žilo jen v samotném Chicagu 120 tisíc občanů hlásících se k české či slovenské národnosti) si v novém domově vytvořili existenci, která jim umožnila pozvat za Atlantik další příbuzné. Bratři nejslavnějšího amerického sochaře Albína Poláška z Frenštátu pod Radhoštěm se v USA stali faráři a posléze pozvali k pobytu i svého nejmladšího dvaadvacetiletého bratra. A udělali dobře. Vystudoval Pensylvánskou akademii krásných umění a později mimo jiné třicet let vyučoval na prestižní Akademii umění v Chicagu. Mezitím tvořil nádherné sochy, z nichž některé zdobí také jeho rodné město a posvátnou horu Radhošť.

V roce 1899 přijíždí do USA nemajetný, anglického jazyka neznalý, teprve sedmnáctiletý Josef Mario Korbel, rodák z Osíku, kde byl jeho tatínek kovářem. Dva roky poté zve do země svého bratra Františka a za další dva roky kupuje pro své rodiče ve Wisconsinu farmu. V roce 1916 uvádí svého přítele, také emigranta, slovenského astronoma Milana Rastislava Štefánika k prezidentu Wilsonovi, aby zde společně lobbovali pro budoucí československou samostatnost. Josef Mario Korbel byl snad bohem nadaný umělec, sochař, který si v Americe vydělal i na studie v Mnichově a v Paříži. Právě v Paříži se spřátelil se Štefánikem (také ho portrétoval), kterého doprovodil i na Kubu za prezidentem Mario Menocalem. Na kubánské Havanské univerzitě najdeme jeho skvostné dílo Alma Mater. Jeho díla najdeme v mnoha amerických muzeích, parcích, na českém hřbitově v Chicagu, ale také ve Vatikánu. Jako výrazný reprezentant umění byl jmenován členem francouzské Legion d ́honneur, a také například americké National Academy of Design.

Zrovna tak bychom mohli jmenovat desítky mužů a žen, kteří se v Kanadě, ve Francii, v Itálii či v USA proslavili svým talentem v mnoha oborech. Mám na mysli ty, kteří odešli nejen v první polovině minulého století, ale i ty, kteří odešli po roce 1948 a po roce 1968. A také ty, kteří odešli do mnoha zemí i po roce 1989, nikoli jako emigranti, ale jako talentovaní a schopní mladí lidé, kteří tam pracují. Za všechny snad lze jmenovat MUDr. Bohdana Pomahače. Když si někdy v duchu a někdo hodně nahlas stěžujeme na to, jaký že jsme to xenofobní a neschopný národ, měli bychom si připomínat tisíce těch, kteří nás nejen v minulých staletích velice proslavili. Nikoli ovšem proto, abychom si vytvářeli alibi pro různá vlastní selhání. Proto, abychom měli vždy na mysli příklady těchto lidí. Abychom také o nich mluvili se svými dětmi a vnuky. Neboť v tuzemsku, alespoň pokud se vrcholné politiky týče, bohužel moc zářných příkladů nenajdeme, byť jsou někteří mnohými velebeni a milováni.

Josef Mario Korbel – Alma Mater - Havana

Josef Mario Korbel – Černý anděl – Iowa, USA

Josef Mario Korbel – český hřbitov v Chicagu