Stát se k nám nesmí ani při pandemii chovat jako k frackům

„Opatření ze dne 19. října postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by soud mohl účinně a odpovědně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v aktuálně stanoveném rozsahu.“

Vůbec nejde o odpírače a příznivce. Soudu prostě došla trpělivost se svévolí, kterou moc má. Když totiž moc zasahuje do našich základních práv, což jsme jí my, lid, umožnili, musí se k nám chovat s úctou a odpovědností. Ne jako k frackům, kterým není třeba nic vysvětlovat. Že rozhodování půjde tímto směrem, bylo zřejmé už z jarních verdiktů, jak vyhovujících (ve věci Ondřeje Dostála), tak zamítavých (Vendula Záhumenská). Trend to je i jinde. V Madridu soud postupoval stejně, žádné zákazy bez odůvodnění. Nebo v Rakousku.

Tam si na chvíli odskočíme. Rakouský ústavní soud se věnoval covidu třikrát. A ve srovnání s naším ústavním soudem obstál. Vyhověl individuálním stížnostem a nenutil občany k „vyčerpání prostředků“, ani neříkal, „že nemá kompetenci“, jako ten český. Současně potvrdil ústavnost zákona omezujícího škody vzniklé při covidu. Asi to bude tím, že je tam lepší politická kultura, neb se s odškodňováním počítá, a tak je možno ho i rozumně omezit. Zachoval se jako ústavní soud a nestrčil hlavu do písku. Co je tam jiné na rozdíl od nás? No nic, jdeme dál.

Poslanci se činí a prosadili jeden z největších nesmyslů rodinného a sociálního práva: zálohové výživné. Takže posílíme nulovou zodpovědnost za partnery a upřímně – většinou otce a soudy stejně zavalíme další vlnou žalob na určení výše výživného. Přidáme další armádu úředníků na vymáhání vyplacených „záloh“, podpoříme rodinnou soudržnost, zavedeme další vícekolejnost vymáhání výživného. Jen na výplatách záloh nás to bude stát 891 milionů korun ročně. Ano, umíte číst správně, osm set devadesát jedna milionů korun českých. Mně je hned tak nějak lépe, v tom sociálním spravedlivém státě. Kdy na to zvýšíme daně? A u koho? U těch sociálně slabých, co budou žádat výživné, nebo u těch neplatičů?

A nakonec zase zpátky k soudu. Novela trestního práva zavedla možnost prohlásit vinu obžalovanými u těžkých zločinů. A hned o tom tisk referoval. Lupiči doznali vinu na loupežném přepadení, nic se nedokazovalo a soud jim vyměřil trest. Jak to jde jednoduše. I když mám trochu pochybnost, jak je to spravedlivé. Ale přežit se to dá. Asi to nebude úplně přesná vina a úplně přesný skutek, ale funguje to. Pro laiky i profesionály, zkušená soudkyně Danuše Šindelářová to v tomto reálném videu vysvětluje téměř dokonale.

Co se změnilo od 17. listopadu 1989? Tak si zasaďte stejné příběhy před tento datum a v duchu si je představte. Svoboda a právo, ale jen to, o které se sami snažíme.

Info.cz, 17.11.2020

Autor je advokátem, členem prezidia Unie obhájců, partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados a členem odvolací kárné komise České advokátní komory.