Motto:
„(...)
Ať si jsou, tam kde jsou.
Ať sem na nás
nelezou.“
(Jiří Pištora)

Když začne selhávat nějaký sociální či politický koncept, je dobré podívat se do historie, jak vznikl, za jakých okolností byl vytvořen a k jakému účelu byl zamýšlen. A pak jej promyslet znovu – redefinovat v nových, změněných historických podmínkách. V posledních letech se zdá sehrávat destruktivní roli koncept neomezené náboženské svobody. Podívejme se stručně na historii jeho vzniku.

Náboženská tolerance se v západní civilizaci prosadila v reakci na mocenský pat mezi katolíky a protestanty, který se manifestoval ve Vestfálském míru. Osvícenství pak tento koncept prohloubilo v koncept náboženské svobody; protože nebylo konfrontováno se žádnou světonázorovou agresí – jaké jsme vystaveni my dnes –, docela přirozeně formulovalo tuto svobodu jako úplnou a bez hranic. V této podobě pak byla kodifikována do ústav, jak byly postupně, zejména v 19. století, přijímány.

Tyto kodifikace vůbec nepředpokládaly existenci maligního kultu, který by je mohl zneužít ke své proliferaci. Islám totiž není náboženství, jak je známe z našich dějin, nýbrž pervazivní totalitní doktrína – náboženská, politická, sociální; nebezpečnější než komunismus nebo nacismus, protože obsahuje metafyzickou komponentu. Komunismus ani nacismus nesliboval svým stoupencům zásvětní odměnu, proto byl fanatismus komunistů i nacistů kvalitativně odlišný od fanatismu muslimů. Zhroucení sovětského impéria či pád třetí říše měly potenciál jejich (p)oddaným otevřít oči, jakákoli porážka islámu tuto schopnost postrádá.

Nemáme povinnost respektovat svobodu lidí, jejichž programem je zničení svobody. Totalitní ideologie nesmí získat právní krytí tím, že se zahalí do podoby metafyzické nauky. Vzteklina ducha by měla být co možno tlumena.