aneb Kterak zahraniční řetězec ke štěstí přišel

Jsme na čtvrtém stupni PESa. Člověk se ale tak nějak nemůže ubránit dojmu, že některá opatření postrádají logiku a jiná jdou přímo proti ní. Tady je jedna konkrétní zkušenost.

Loni ani předloni jsem si nekupoval nové zimní boty. Letos jsem měl v plánu tedy jedny společenské a jedny sportovní zakoupit. Což o to. Nejde to, nejde, tak to nějak vydržím. Horší byla otázka, jak vyřešíme problém u našich malých dětí, které se do loňských nevejdou. Zkušenosti s koupí bot přes internet máme nevalné, takže tuto variantu jsme hned zamítli. Co ale počít? Běžně navštěvujeme malý obchůdek jednoho hodného pána v Hronově. Ten člověk se prodeji bot věnuje celý život. Víme, že u něho vždy nalezneme kvalitní produkt, výborný přístup a hlavně nám skvěle poradí. Jak u bot pro mě, tak i pro mou ženu či naše děti. Koukne a přesně vidí, jaká bota bude vhodná dle šíře chodidla, výše nártu atd. Poradí, jaké číslo koupit, aby vydržely celou sezonu či například u jarních aby dětem byly ještě na podzim. Prckové rostou jak z vody a kvalitní obuv je důležitá, tak takové rady pomohou jak pro zdraví nohy, tak proti zbytečnému vyhazování peněz. V obchůdku býváme téměř vždy sami pouze s panem majitelem.

Vzhledem k výše popsanému je naprosto nepochopitelné, proč je takový obchod zavřený, když tam lze bezpečnost ve smyslu proticovidových opatření zajistit nepoměrně lépe než například v Tescu a jiných zahraničních řetězcích, kde se ty boty koupit dají, byť v prachmizerné kvalitě a většinou vyrobené v zemi, odkud ten vir nejspíše přišel. Takto se koncentrují nakupující v těchto marketech, místo aby se rozředili, a minimalizovali tak riziko přenosu.

Tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že je něco špatně. V hlavě mi zní známá hláška z kultovního filmu: „Rozkaz zněl jasně, muž s koženou brašnou nesmí projet. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo.“ Nejsem přítelem konspiračních teorií, proto zůstanu raději u této repliky a nebudu spekulovat o jakémkoli nekalém úmyslu poškodit domácí živnostníky a drobné podnikatelé.

Život je mocný čaroděj, tak jsme boty pro děti nakonec sehnali v jedné lékárně. Tedy pro holčičku. Hošíček je má v té lékarně už skoro dva týdny objednané a čekáme. Rovněž nezbývá než čekat, až se přehoupneme do stupně č. 3 již zmiňovaného PESa a obchůdky otevřou. Alternativou k tomu je možnost, že se podnikavější paní lékárnice chopí příležitosti a začnou prodávat zimní oblečení, elektro či si otevřou třeba autosalony. Konkurenci budou mít zřejmě jen v zahraničních řetězcích.

My momentálně doufáme, že tuto krizi přežije pan majitel našeho malého obchůdku s obuví české a evropské provenience a že ho nepřestane podnikání v tomto státě bavit.