Odsloužil ji v pátek (20/11) v Lánech kardinál Duka. Nejvyšší hodnostář české katolické církve se ovšem dle zprávy ČTK nemodlil pouze za Miloše Zemana.

Těch, za které prosil, a toho, za co prosil, bylo víc. Představitelé státu, oběti terorismu, aktuálně rukojmí v Mali. Národ, spravedlnost, mír.

Byl počin Dominika Duky počinem neobvyklým, ba nevhodným? Nikoli. Takovéto modlitby jsou v křesťanských církvích, nejen v katolické, naprosto normální. Slyšet je můžeme ve stovkách kostelů a modliteben neděli co neděli. Duchovní i věřící se modlí za ty, kdo disponují politickou mocí, byť demokratickou, neboť moudrost potřebují i ti, kdo nám vládnou. Ba – především oni.

Dva rozdíly tu ale přece jenom jsou. Politici, za které se věřící a duchovní modlí, nejsou obvykle na bohoslužbách přítomni. Páteční mše byla v tomto smyslu výjimkou: Miloš Zeman přítomen byl. S tím souvisí i druhý rozdíl: náležitá medializace toho všeho. O tom si můžeme myslet své, třeba to, že v duchu Kristova poselství se věřící mají modlit „v duchu a v pravdě“, ne okázale před ostatními. Jistě také za „mocné tohoto světa“. Nicméně samotná modlitba za prezidenta, vládu, parlament, prosba za moudrost politiků, za mír a spravedlnost není ničím, co by nám mělo být proti mysli.

Jde spíše o formu – ale těžko se v mediálním světě ubráníme medializaci něčeho takového. Věřme, že to nic neubralo na upřímnosti arcibiskupova lánského angažmá.