Jak trávit dovolenou, aby to nebylo špatně?

Bylo by zajímavé, kdyby sociologové či jazykovědci zkoumali, jak se vyvíjejí pojmy cestování a dovolená. Ještě začátkem zimy by to nikoho nenapadlo. Když ale vypukla pandemie a karanténa, bujely otázky: Půjde cestovat? Vyjet na dovolenou? Odpovědi sugerovaly dojem, že cestováním se myslí jen překračování hranic. To je reglementované úředně: Klidně jeďte, ale rizika – že se mění předpisy, že budete pokládáni za občany rizikového státu a podobně – jsou na vás. Už proto letos hodně lidí tráví dovolenou v Česku.

Jenže ani doma problémům neuniknete. Ušetříte si riziko úředních překvapení, ale nezbavíte se rizik masové turistiky. Mění se jen její struktura. Po letech můžete vyrazit do destinací typu Českého Krumlova, aniž byste si v centru museli razit cestu davy čínských zájezdníků. Můžete vyrazit do Krkonoš, ale nesmíte se divit, když na Sněžku vystoupáte jen ve frontě. Můžete vyrazit po památkách, ovšem nesmíte se divit, když parkoviště u nich jsou přecpaná nebo když se domorodci rozčilují, zaberete-li k parkování „jejich“ neplacená místa.

Cestování a dovolená jsou tak zažité nároky, že proti nim nebrojí ani zdravotníci. Nikoho zatím v praxi nenapadlo omezit kvůli ohnisku nákazy turistický provoz (jako když Vietnam evakuoval turisty z Danangu). Ale tím víc se spekuluje, jak regulovat zátěž masové turistiky jako takové. „Socialismus skončil. Za vstup na Sněžku se má platit, než ji zničíme úplně,“ napsal Martin Fendrych na webu Aktuálně.

Dovolená má sloužit k tomu, aby člověk změnil navyklý rytmus života a práce i navyklé prostředí. Aby se – mimo jiné – přesunul z prostředí epidemicky i emočně rizikového, tedy z přecpaných měst, do prostředí uvolněného, kde stále nenaráží na možné šiřitele nákazy. To má jasnou logiku. Ale co dělat, kam vyjet, dostanou-li stejný nápad ve stejné chvíli i miliony dalších? Tuto otázku nevyřeší ani epidemiologové, ani masová turistika. Pro sebe si ji mohou vyřešit jen sociofobové, kteří cíleně vyrážejí do hlubokých lesů.

LN, 5.8.2020