Osmadvacátý říjen každoročně slavíme jako svátek naší české národní suverenity. Proč mají lidé, jejichž prioritou je ochrana svobody jednotlivce (často před státem), oslavovat státní suverenitu a varovat před její ztrátou?

Hlavním nepřítelem svobody člověka jsou kolektivismy a socialismy všech možných barev a odrůd. Je třeba se s nimi potýkat, bojovat s nimi, odhalovat je jako nepřátele svobody a bránit jim formovat společnost podle svých sociálně-inženýrských plánů.

Někdy budeme spíše prohrávat, jindy třeba zase jednou vítězit. Tento boj nikdy neskončí. Přesto a právě proto je nutné ho stále vést. Znovu a znovu. Byť možná pokaždé s protivníkem v jiné vnější podobě.

Ale boj s kolektivismy lze regulérně vést na jediném hřišti, na jediném bitevním poli. Tím je parlamentní demokracie, její instituce a mechanismy. A parlamentní demokracie existuje jen v rámci suverénního demokratického státu. Bez suverenity nebudeme mít k dispozici žádný regulérní rámec, ve kterém by bylo možno za svobodu proti kolektivismu bojovat.

Proto je dnes co slavit, proto je co připomínat. A proto je třeba se o suverenitu obávat. Je třeba bránit její zbytek proti bobtnající, suverenitu ničící bruselské mašinérii. A je nutné všemi silami se snažit si kousky suverenity, o které jsme v nedávných letech přišli, brát zpět. Aby i v příštích letech bylo co slavit.