Rýsuje se život v éře regulace společnosti

Jak bude po pandemii? Na tuto otázku zatím nelze odpovědět konkrétně. Ale připomeňme si, co už v lednu řekl bavorský premiér Söder: „Nesmíme se oddávat iluzi o brzké normalitě. Normální stav jako před koronou v dohledné době nebude.“ Nebo se rozhlédněme po zemích jako Británie či Izrael, jež vedou v očkování, otevírají ekonomiku i veřejný život, leč zůstávají opatrné. Úhrnem: i když očkování hodně pokročí, i když společnosti opět začínají fungovat, zůstávají pod regulací a dohledem (covidpasy, roušky, odstupy).

Epidemie působí jako urychlovač toho, co ještě loni patřilo do rubriky sci-fi či dystopie. Jako urychlovač vývoje ke společnosti bezkontaktní, digitální a sterilnější. Netýká se to jen covidu. Web iDNES líčí, jak se na letošní sezonu chystá Adršpach – východiště do skalních měst válcovaných masovou turistikou. Ve zkratce: i nadále půjde zakoupit vstupenku u kasy, ale po všech stránkách – od finanční po parkování – bude výhodnější se objednat elektronicky: „Do volného prodeje se nově dostane už jen pětina vstupenek, navíc za vyšší cenu.“

Chcete-li představu o „novém normálu“, máte ji před sebou. Ač problém Adršpachu nesouvisí s epidemií. Dějinné zlomy takové posuny prostě přinášejí. Třeba první světová válka přivedla ženy do profese průvodčích (muži byli na frontě) či vedla k tomu, že dámské korzety byly nahrazeny podprsenkami (hedvábí potřebovala armáda).

Nový normál nás posune ke sterilní a bezkontaktní společnosti, ale pro mladou generaci to už není dystopie. My starší někdy až žasneme, jak tato individualistická generace dokáže bez problémů rezignovat na hromadnou veřejnou dopravu či „kamenné“ obchody ve prospěch aut a internetu. Vadilo by jí pravidlo, že v restauraci bude u jednoho stolu sedět jen jeden člověk? Možná ne, když beztak komunikuje digitálně. Což je spekulace. Ale „právo na život offline“, s nímž v roce 2017 vyrukoval Mirek Topolánek, ji asi moc nebere. Místo toho míří k novému normálu.

LN, 7.4.2021