GLOSA: Nevážně o zelenání
To, že mimo jiné učím ekologii, ještě neznamená, že jsem zezelenal. Ono se zelené myšlení s vědecky postavenou ekologií skoro až vylučuje, řekl bych. Zelení jsou spíše lidé, kteří o ekologii slyšeli jen tak na půl ucha z rádia a vzali si z ní jen to svoje téma. Viz nezapomenutelný výstup Kateřiny Jacques s biomasou. Nicméně moje zelenání přišlo tak nějak samo od sebe a uvědomil jsem si to až zpětně - pozor, chlapče, jednáš zeleně! Až jsem se lekl! Ale ne, ono to není tak zlé.
Zelení myslí jednoduše a konají „přímé akce“. Podepisují petice, přilepují se k povrchu magistrály, lezou po továrních komínech s transparenty a chtějí při tom být vidět ve sdělovacích prostředcích. Já jsem spíše takový neškodný podivín.
Tak například zhasínám ve škole ve třídách, ze kterých vypadlo žactvo bez zhasnutí. Kdysi dávno to měli za úkol pionýři a svazáci, kterým se říkalo „Hlídka reflektoru mladých“. Fuj, taková totalitní praktika neslučitelná s demokracií! Ale on to tak špatný nápad není - ve třídě je nějakých dvacet šedesátiwattových zářivek a ono to vážně nesvítí zadarmo!
Když mám projít automatickými dveřmi a je ta možnost, jdu těmi, které právě zůstaly po někom otevřené, aby se neotevíraly jen kvůli mně.
Když venku uklízím po našem psovi, přiberu do sáčku i nejbližší cizí nesebraný „psí pozdrav“. Ať je trochu čistěji!
No nejsem já cvok? Myslím, že ani ne. Přátelé z Hnutí Duha nebo z Extinction Rebellion, přidáte se? Nejspíše nepřidáte, co?
