Advokátka Samková si nabíhá, ale též inspiruje

Řekneme-li o někom, že je hloupý, ve společnosti přecitlivělé na diskriminaci riskujeme výtky za hanobení handicapovaných. Jistější je říkat, že ten či onen rychleji mluví než myslí. Zdá se, že právě to platí pro advokátku Kláru Samkovou. Minulou středu na semináři „Máme se bát islámu?“ prohlásila, že sama jeho podstata je zločinná: „Islám je stejný jako nacismus, fašismus a komunismus. Je státní zločinnou a zločineckou ideologií.“ Turecký velvyslanec Bigali, host semináře, se urazil a odešel. A Jaromír Tejc (ČSSD) řekl pro iDNES, že Samková není ústavním činitelem, takže by to nemělo způsobit diplomatický problém.

Ale ouha. Uplynul týden a diplomatický problém je tu. Velvyslanec Bigali žádá, aby český stát vyšetřoval, neboť výroky Samkové jsou v rozporu se zákonem. (Zřejmě § 356 podněcování k nenávisti.) Jenže: urazila Samková skupinu osob, nebo jen, řekněme, abstraktní věrouku? Může to být zapeklité.

Všímejme si však jedné věci. V lednu 2015, po vystřílení redakce listu Charlie Hebdo(jehož karikatury urážely islám podobně jako řeči Samkové), se západní elity tvrdě postavily za svobodu slova. Ta se stala svátostí. Jenže uplynul pouhý rok a nestačíme se divit. Svátostí už není svoboda slova, leč přikázání „neurazíš“. Z mušky západních elit zmizeli zpochybňovači svobody slova a usadili se na ní šiřitelé nenávisti. Přitom za „hate speech“ se považuje kdeco a okruh chráněných osob se stále rozšiřuje. Guvernér americké Louisiany ve čtvrtek podepsal zákon, který do skupiny chráněné před projevy nenávisti řadí i policisty. Kde se to zastaví?

Výroky Samkové o islámu jsou nepromyšlené a hloupé. Ale provokují k uvažování o hranici mezi svobodou slova a nenávistí. Dejme tomu, že nesnáším koprovou omáčku. Riskuji obvinění z šíření nenávisti vůči koprovce?

LN, 28.5.2016