Myslivost bývala výsadou bohatých. A zase bude

Jestliže špičky myslivců varují, že klesá členská základna, jestliže připouštějí, že myslivost je nákladná, zdá se, že se vracíme do normálu. Lov byl nákladný, ba výsadní vždy. Naopak fakt, že u nás vykvetla široce založená lidová myslivost a v kdejaké větší vsi je myslivecká jednota, představuje historickou výjimku, ba anomálii. Je to hluboká stopa společenského vývoje ve 20. století. Toho, že lidová myslivost se rozvinula až v komunismu. Toho, že přečkala i zlom po roce 1989. I toho, že myslivci vytvářejí silnou politickou lobby. Jestliže se v posledních letech ta masovost začíná lámat, je to skutečně návrat do poměrů, řekněme, tradičnějších.

Napomůže krátké ohlédnutí do dějin. Za Václava IV. byl ukotven lov coby výsada vrchnosti (dominikální právo). Honební patent Josefa II. prohlásil myslivost za právo státu. Patent Františka Josefa I. zrušil dominikální právo a spojil myslivost s vlastnictvím půdy. A tak to více či méně fungovalo až do druhé světové války. Myslivost byla výsadou panovníka, pak i aristokracie, potom i menších vlastníků půdy, ale vždy jen bohatých (privilegovaných, říká dnes pokroková levice). Chudým zbývalo jen pytlačení.

Přelom přinesla třetí republika. Podle zákona z roku 1947 (začal platit od ledna 1948) mělo právo myslivosti odpovídat zásadám lidové demokratické republiky, mělo být „zlidověno a dáno do rukou zemědělců, lesních zaměstnanců a ostatních vrstev pracujícího lidu“. Tehdy, zvlášť po vyvlastnění bohatých, rozkvetla lidová myslivost a začaly se šířit myslivecké jednoty po venkově.

A bující lidová myslivost – opak té panovnické, aristokratické či zbohatlické – kvetla i po pádu komunismu. Jak by také nekvetla, když měla zastání u volených zástupců lidu v parlamentu. Až teď si uvědomujeme, že narazila na svůj strop. Že hobby, které si dopřávali panovníci či aristokrati, nemůže mít v tržních podmínkách tak širokou základnu, jako má třeba fotbal. Proto mluvíme o návratu k normálu.

LN, 14.1.2020