Dnešní můj den s covidem začne trochu jinak, než dny minulé. Podle posledního výnosu vládních institucí se s našimi pejsky smím pohybovat výhradně uvnitř hranic katastru obce. Byly doby, kdy jsem též vnímal hranice katastru obce. Když mi bylo těch příslušných plus mínus deset let, bydleli jsme v Praze na Žižkově. Hranice mezi Republikou Žižkov a Královskými Vinohrady tehdy vedla – a dosud vede – prostředkem Ondříčkovy ulice. To je ta, kde stojí pražský televizní vysílač, ano, slavná Žižkovská věž. Jeden chodník patřil žižkovákům, protější vinohraďákům. K řádné hranici patří války, vedly se v zimě sněhovými koulemi, jindy skobičkami metanými speciálními praky skobičáky, ale taky flustrubkami anebo kameny neboli šutráky.

Čas oponou trhnul, básní Jan Neruda, a máme tu hranici znovu. Ještě včera jsem jen tak šel lesem, aniž by mě napadlo, že tudy někudy vede hranice mezi katastrem obcí Zvole a sousední Březová Oleško. Věru nečekám, že na ni vyšle ministr Hamáček pohraniční stráž. Nicméně mě napadlo, jak by bylo zábavné, kdyby se hranice jaksi vžila, jako se tenkrát vnímala hranice v Ondříčkově ulici, a ve křoví by na mě z březovo-olešské strany číhal ozbrojen skobičákem můj přítel Jiří Knébl, takto občan obce vzdálené, zahraniční. Mohli bychom si zopakovat Knoflíkovou válku, to byl francouzský film pojednávající o pranicích kluků ze sousedních vesnic.

Něco vím s bezpečnou jistotou. Jirka Knébl na mě ve křoví číhat nebude a nejen proto, že skobičák nemá. To za prvé. A za druhé, já tím lesem s našimi pejsky Gari a Norou půjdu i přes vymezenou hranici. Není to tím, že nedbám na to, co od pondělka platí. Legrácky si dělat budu, ještě to aby ne. Ale je to vážná věc. Ona je ta sviňa covid pekelně nakažlivá. S Jirkou se vídám třikrát týdně, po internetu, oba cvičíme taiti a ve středu večer si s dalšími kamarády dáme pivo skrz aplikaci ZOOM. Pojďme to brát vážně a netahejme lva za ocas zbytečným trajdáním po světě. Není pravda, že nás kamarád nemůže nakazit, protože je kamarád. Zatím jsme to moc nedrželi. A výsledek je v tom, že je hranice kolem celé země zavřená a to nenařídil ani padouch Babiš, ani padouch Hamáček. Hra na katastry je na tři neděle, na což moc nevěřím. Ale za pět, šest neděl, jak si myslím, bychom mohli zase začít trajdat. Ale trochu míň pitomě než dosud. Proč si myslím, že jsme se chovali pitomě? Protože naši sousedi zavřeli hranice kolem nás, ty opravdové, státní. Tak je to jednoduché, žádné složitosti v tom nejsou.