Bylo nám třeba Evropské unie?

Své ANO v referendu pro vstup do Unie, v níž budeme v roce příštím již deset let, jsem chápal ryze prakticky. Pominu obecné pravdy o "těch pilířích, čtyřech svobodách a Schengenu", neb o tom může psát každý.

Moje motivace byla veskrze přízemní.

Považoval jsem "staré země" Unie, onen skutečný Západ, jak jsme mu před pádem železné opony rozuměli zde na Východě, za něco jako exkluzivní klub. Nejen v politice, úrovni demokracie, lidských a občanských práv et cetera, ale také pokud jde o technologickou vyspělost kapitalismu. Dotaženou do nejmenších podrobností.

Tedy konkrétně: vstupoval jsem do Unie s tím, že napříště bude možné otevřít olejovky bez toho, že bychom museli mít po ruce otvírák, že u vakuovaného eidamu se zbavíme obalu, aniž bychom museli použít vlastní zuby ... a tak bych mohl pokračovat donekonečna.

Můžete namítnout, že k tomu Evropskou unii přece nepotřebujeme. A právě o to jde.

O pozdní kacířovo poznání.

Už jsem někde napsal, že v mnoha ohledech jsem kompromista, nikoli kategorista. Budou Vánoce, a tak se zastavme u stromečku. Nepatřím k těm, kdo hlásají do světa: Umělý stromek nesmí přes práh mého domu! V mé věkové kategorii se to má tak, že jsme za ta léta vyzkoušeli stromek opravdu živý (v květináči), živý umírající (uřízlý) i umělý. Když vezmu do úvahy, v kolika stamilionech domácností po celém světě bude na svátky stromek, je lhostejné, jestli právě v této sezoně bude u Stejskalů živý, umírající nebo umělý.

Navíc tato oblast spadá plně do kompetence mé ženy, já mám toliko (podotýkám, že dobrovolně) hlas poradní.

A tak se stalo, že jsme zabrousili do obchodního domu "My" (TESCO v Praze na Národní, pro pamětníky někdejší "Máj"). Nikoli za nákupy, ale abychom si zkrátili cestu od Můstku k zastávce tramvaje 22 (a trochu se ohřáli – vnučka i manželka byly dosti zkřehlé). Leč ženy mají oči jako lasery a té mojí neunikla akce z kategorie AKCE. Dramatická sleva umělých stromků řádově z šesti stovek na nějakých dvacet procent této ceny. A protože letos se rodinná rada (1 + manžel s hlasem poradním) usnesla na tom, že dárky budou k nalezení pod stromkem umělým, vyjeli jsme do třetího patra a onen zázrak zakoupili.

Byl náležitě zabalen do podlouhlého kvádru z tvrdého papíru; ten ovšem vyvolal na první pohled dilema: jak ho ponesu? Odpověď nabídl druhý pohled. Uprostřed delší strany plochy stačilo lehce vyloupnout kus papíru a pod ním byl připraven vysouvací držák z umělého hmoty. Přepravovat takového zboží – to je radost sama o sobě.

Celý tento příběh má ale malou vadu na kráse. Ty stromky jsou totiž z Norska. A norská monarchie, jak známo, není členem osmadvacítky (jinak by to byla devětadvacítka, to dá rozum).

A tak jsem se cestou tramvají číslo 22 ptal sám sebe: Bylo nám třeba Evropské unie?