Miloš Zeman se měl ještě ve Federálním parlamentu vyjádřit proti zavedení instituce referenda s tím, že jedna polovina občanů má podprůměrnou inteligenci, jedna třetina je prostě hloupá a každý sedmý je dementní nebo alkoholik.

Bývalý odpůrce referenda je nyní jeho usilovný zastánce. Není to ovšem jeho zvláštnost, že mění postoje podle toho, jak se mu to momentálně hodí. To je v politice obvyklé. A on má silný důvod, proč tak činit – právěže díky tomuto rozložení duševních schopností voličů sedí na Hradě.

Nebyl by to ale Miloš Zeman, aby s fakty již tehdy nemanipuloval. Otestujeme-li totiž voliče z hlediska jejich pěveckých, běžeckých nebo jakýchkoli jiných schopností, vždy nám vyjde, že polovina z nich má tyto schopnosti nadprůměrné a polovina podprůměrné. Když rozdělíme občany na třetiny, bude jedna třetina podprůměrná, druhá průměrná a poslední nadprůměrná. Ti dementní, o nichž hovořil, pak jsou již zahrnuti ve skupině podprůměrných a nejsou žádnou zvláštní další skupinou rozšiřující řady podprůměru. Obdobně nejsou z tohoto hlediska zvláštní skupinou alkoholici, protože se mezi nimi vyskytují ti i oni a dějiny navíc znají celou řadu mimořádně inteligentních alkoholiků. Což mimochodem vyvrací tvrzení lékařů a psychiatrů, že tato metla lidstva ničí mozkové buňky člověka po statisících, ne-li po miliónech. Nebyl by to ostatně první případ, kdy nám ti v bílých pláštích tvrdí něco, o čem ve skutečnosti nevědí nic nebo málo. O nich stejně jako o politicích totiž platí, že mnohem výnosnější je tvářit se, že vím. Třeba proč referendum.

Zastánci referenda také argumentují tak, že pokud máme všeobecné volební právo, není důvod referendum odmítat. To ale také znamená, že díky tomuto právu rozhoduje třetina podprůměrných a třetina průměrných o té zbylé třetině. Ne vždy, ale často tak většina terorizuje menšinu. Praktickou ukázkou, jak to funguje, je ten muž na Hradě. A aby toho nebylo málo, navrhuje se nyní rozšíření tohoto teroru většiny na rozhodování o dalších otázkách veřejného zájmu.

Jak řekl Winston Churchill (údajně denně vypil láhev whisky), stačí pětiminutový rozhovor s průměrným voličem, aby člověka zbavil iluzí o demokracii. Neboli už dosti na tom, že je zavedeno všeobecné volební právo. Že by ho třeba mohli být zbaveni ti, kteří neabsolvovali devět tříd základní školy - jejichž vzdělání tudíž představuje sedm tříd a biograf -, o tom nelze ve slušné demokratické společnosti ani špitnout. Natož o omezení jiných.

Kromě toho, a to je nezanedbatelný důvodem zájmu některých politiků o institut referenda, je právě z důvodu popsané distribuce ducha v mase voličů mnohem snadnější s tou většinou manipulovat. Třeba už jen formulací otázky, která bude v referendu položena.

Můžeme si jen představit, jak by bylo v předválečné době v západoevropských zemích dopadlo referendum, při němž by byla voličům předložena ke schválení nebo zamítnutí Mnichovská dohoda. Lid by téměř jistě ve většině drtivé řekl Ano.