12.12.2019 | Svátek má Simona


GLOSA: Jak to říkal TGM?

19.11.2019

Poprvé žijeme v jednom režimu už 30 let

Třicet let svobody se slaví až trochu přebunzírovaně. Do atmosféry a situace listopadu 1989 se přenášejí i dnešní problémy a spory, ale tak už to prostě chodí. Loni, při 50. výročí sovětské invaze a názorné aplikace Brežněvovy doktríny, byly do těch poměrů přenášeny i současné otázky suverenity a jejího omezení. Nicméně jedna nepřipomínaná věc za pozastavení stojí. Je to poprvé za sto let, poprvé za éru naší moderní suverenity, co nějaký politický a společenský režim slaví 30 let trvání. Uvědomujeme si to vůbec?

Všechny dosavadní režimy od října 1918 vydržely asi dvacet let. Masarykova republika slavila 20. výročí pochmurně, bylo těsně po Mnichovu. Vznik druhé republiky, územně ořezané a politicky zglajchšaltované, znamenal i změnu režimu.

Třetí republika (1945–1948) se zase až příliš brzy a snadno změnila v režim komunisticko-stalinský. Leč ani on si neužil 20. výročí. Jakkoliv bylo pražské jaro 1968 v režii komunistů, pro mnohé změnu režimu znamenalo. A kdo si myslel, že ne, toho mohl přesvědčit sovětský lídr Brežněv, který Dubčekův reformní režim převálcoval pomocí tanků.

I Husákův normalizační režim si užil jen dvacet let. A výročí se v dubnu 1989 ani neslavilo. Už bylo jasné, že není co slavit a že budoucnost režimu se rýsuje jako krátká.

Polistopadový režim trvá už 30 let. Ať se to leckomu líbí, či nelíbí, patří do něj natolik různé osobnosti jako Havel, Klaus, Zeman, Špidla, Paroubek, Topolánek, Nečas, Sobotka i Babiš. Třicet let je tak dlouhá doba, že se v ní stačila narodit, vyrůst, vzdělat i vstoupit do života celá generace. Je to generace nezatížená ploty a indoktrinacemi komunismu, ale též postrádající zkušenost s jemnou verzí totality. Lze říci, že není očkovaná proti jistým formám stádního nátlaku, vynuceného chování či deformace jazyka. Je náchylnější brát hesla doslovně a slibovat si od nich řešení. Je schopná přirovnávat dnešek ke druhé republice, aniž by znala její definiční znaky: byly povoleny jen dvě politické strany, z profesních komor byli vylučováni Židé a byla výrazně ořezána svoboda projevu.

Ne, v tomto smyslu žijeme v jednom polistopadovém režimu už 30 let. S tím, že jaký si ho uděláme (zvolíme), takový máme. Jak řekl TGM Karlu Čapkovi: „Potřebujeme 50 let nerušeného vývoje a budeme tam, kde bychom chtěli být už dnes.“ Takže uvidíme za dvacet let.

LN, 16.11.2019








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.