Dosažené vzdělání je asi to nejdůležitější, co člověka provází celý život. Fyzické síly ubývají, zrak se zhoršuje, také chůze není nejlepší, ale spolehlivé vědomosti vezme člověku až odumírání mozkových buněk.

A vzdělání obyvatelstva je také jedním z hlavních úkolů každého státu. Tuším, že v našich krajích to byli Marie Terezie a Josef II., kdo zavedl všeobecnou školní docházku, ale jestli se mýlím, tak mě prosím kamenujte jen jemně.

Za socialismu by se náročnost jednotlivých škol na přijetí dala vyjádřit na bodovém 2D grafu, kdy na horizontální ose by byla náročnost odborná a na vertikální ose náročnost politická. Tak třeba:

Zcela vlevo (nejméně náročná) na odborné znalosti by asi byla VŠE neboli nyní Klausova Sorbonna. A naopak úplně vpravo, jako asi nejnáročnější, by byla medicína. A naopak na vertikální stupnici by jako politicky určitě nejnáročnější byla marx-leninská nauka a zcela určitě i novinařina.

Pak byly obory, o které byl obrovský zájem, ale bylo velmi málo studijních míst. Sociologie byla buržoazní pavěda. Ta se třeba jeden čas nevyučovala vůbec. Nebo psychologie či dějiny umění a podobně. To byly obory, kam se studenti dostávali jen velmi těžko, často s podplácením a tlačenkou z vlivných míst.

Na druhou stranu ale byly obory, které studenty přímo naháněly, protože neměly naplněné stavy. Konkrétně to vím o "strojárně", tedy ČVUT-FSI, kam brali i bez přijímacích zkoušek, jen aby měli dostatek studentů. A na ČVUT-FEL sice zkoušky byly, ale ten, kdo o oboru alespoň něco věděl, neměl problém.

Obecně lze všechny technické obory označit, na rozdíl od humanitních, za málo politicky senzitivní. Tedy pro přijetí asi stačilo, když se rodina či sám student přímo neangažovali v nějakém protirežimním hnutí.

Zajímavé v této souvislosti je to, že syn Jiřího Dienstbiera, letošní kandidát na prezidenta, za Husákovy normalizace vesele studovat právnickou fakultu. Člověk tomu trochu nerozumí. Přední disident a synek na vysoké škole? To má podle mého názoru jen dvě vysvětlení. Buď to zdaleka nebylo tak zlé, jak se vypráví, nebo je dobře, že svazek Jiřího Dienstbiera staršího je skartován.

Mnozí tu vyjí jak ranění šakalové. Jeden, že jako středoškolák nepodepsal spolupráci s StB, a proto se nedostal na školu, druhý zase že třikrát neudělal přijímací zkoušky. Asi kvůli režimu. Atd. Takže velmi mnozí zde svá osobní selhání vydávají za teror komunistického režimu.

Já jsem se prosím za normalizace nenaučil dobře jezdit na motorce. Řidičák na ni jsem si sice na jaře 1970 udělal, ale od té doby mi režim žádnou motorku nekoupil. Musel bych já sám. A to by stálo peníze a ještě vysvětlování manželce. Takže já teď zcela zodpovědně prohlašuji, že komunistický režim je vinen tím, že na synově motorce jezdím blbě nebo vůbec ne.