Čas od času mám potřebu se vyplakat a dnes to odnesete vy, pokud si moji glosu přečtete.

Naše banky vzkázaly klientům, že od podzimu chystají zpřísnění pro internetové bankovnictví a ke stávajícím heslům že snad přibudou další hesla a snad ještě něco dalšího, ještě otravnějšího.

Trochu mě to překvapilo, protože trend jde opačným směrem, banky přizvaly do hry mobily, a tak se dnes přihlašuji dotykem palce a nikdo po mně žádné heslo nechce. Možná dojde ke změně jen proto, že stávající stav je příliš pohodlný. Internet totiž zavedl hesla. Do té doby se hesly bavili vojáci a špioni, připomenu Werichův skeč o fialkách, které vadnou a opadávají. No a děti rády na výzvu „heslo“ odpovídaly, co se sneslo. Své první internetové heslo jsem získal v roce 1995 spolu se zřízením první schránky elektronické pošty. Znělo nějak jako k5sd44Qe. Vygeneroval ho robot a já si ho zapamatoval a pamatuju si ho a používám ho dodnes jako mimořádně cenné heslo, potřebné k zakuklení významných dat. Má správné náležitosti, obsahuje osm znaků, některé velké a některé malé a taky číslovky. Naivně jsem si myslel, že s ním vystačím napořád. Málokdy jsem se mýlil tak bolestně!

Nebudu vypisovat, k čemu všemu dnes potřebujete heslo, znáte to sami. Kdyby tak mohlo být jednotné pravidlo k sestavení hesla! Někdo vyžaduje osm pozic, někdo dvanáct. V některém hesle musíte mít znaky jako tečku nebo vykřičník. Když ho zapomenete, můžete si ho zpravidla obnovit, ale nesmíte použít heslo už někdy předtím aplikované a někteří naši mučitelé chtějí, abychom si měnili heslo každý rok, každé dva roky, tedy pořád.

Vyřešil jsem to knihou hesel. Tlustý sešit, v něm zapsaná hesla. Založil jsem ji před patnácti lety. Kdepak je dnes? To kdybych věděl! Stěhoval jsem se, pendloval mezi domovem a různými pracovišti, je pryč, možná je teď v rukou BIS či CIA nebo Mosadu a pomáhá analytikům zkoumat moji poštu, jestli v ní nejsou záznamy o íránském jaderném programu.

Google přišel se superheslem. Přihlásím se svým superheslem (něco jako k5sd44Qe) a Google si postupně zapisuje všechna moje dílčí hesla, jak je použiju a vytvořím a zapomenu a změním. Úžasná vymoženost, ale jsem na tom pak ve výsledku jako s tím sešitem, který někde je a nevím kde. Někdo něco zná – všechna moje hesla a musím se spoléhat na to, že se nebude snažit vypátrat moje spojení s íránským jaderným programem.

Uvítal jsem ověřování palcem, bez vypisování hesla. Od dětství vím, že každý palec má jinou kresbu, rodiče mívali otisk palce v občance, zavedli to Němci za protektorátu a komunisté, jako mnoho dalšího, to od nich převzali. Teď to používám na svém mobilu i počítači. Palec je mi klíčem k mým úsporám. Co dalšího přijde, čeho se mám bát na podzim?

Uvidíme, aspoň to je jistota.

LN, 4.3.2019