Pětačtyřicetiletý pedofil souzený v Michiganu za přechovávání dětské pornografie se hájil tím, že se cítí jako osmiletá holčička. A když se tak cítí, má prý právo se tak chovat a být tak posuzován i svým okolím.

Soud prvé instance na jeho obhajobu sice nepřistoupil, ale vyvstává zde zajímavá otázka: proč by se vlastně dospělý muž nemohl pokládat za osmiletou dívku? V americké jurisdikci se dnes už uznává, že biologický muž má právo pokládat se za ženu a naopak a veřejnost je povinna jejich transgenderovou identitu respektovat, náležitě je oslovovat a používat i příslušná zájmena. Jestliže se připouští, že v mužském těle může přebývat ženský mozek, proč by nemohl analogicky v dospělém těle přebývat mozek dětský? Každý dospělý byl koneckonců kdysi dítětem a je popsán dostatek případů, kdy mentální vývoj jednotlivce ustrnul na dětské úrovni až do dospělosti. Neměla by tato porucha být uznána za stejně „normální“ jako svobodná volba pohlavní identity? A to tím spíš, že na rozdíl od pohlaví se věk skutečně mění?

Připadá-li vám tato úvaha příliš ujetá, nejste sice zdaleka sami, nicméně levicovým progresivistům je dokonale logická. Podle nich může být muž skutečně ženou bez ohledu na anatomické a genové charakteristiky. Rozhodující je pouze to, čím se cítí, objektivní fakta nehrají roli. Biologie sem, anatomie tam – směrodatné je pouze to, co vám individuum sděluje o svých pocitech, důkazů netřeba. Přijímá-li se tato filosofie v otázce pohlaví, proč ji nepřijmout i v otázce věku?

Zatím ještě nejsme tak daleko, aby se levice veřejně zastávala osob, jako je zmíněný Joseph Gobrick v Michiganu, a vymáhala pro něj od společnosti zacházení jako s osmiletou dívkou, za niž se sám považuje. Ale klídek, i na to dojde. Kam je jednou výhybka nastavena, tam pojede vlak.